Oldřich Kaiser & Dáša Vokatá / Perly sviním


více videí

 


informace

Z archivu


2007-07-16
Pavel Lohonka a Pavel Čech při křtu knihy Hastrmánek Žouželka v brněnském knihkupectví­ Academia (2002). Foto: Michal Huvar




kniĹľnĂ­ nakladatelstvĂ­

Až nyní­ objevená recenze Kostrhunovy knihy Nevěsty z Moravy (též Box set Krajina révového listu)


2007-05-30
V roce 2005 uvěřejnily Literární­ noviny recenzi předsedkyně Obce spisovatelů Evy Kantůrkové na knihu Jana Kostrhuna Nevěsty z Moravy. Noviny nás neinformovaly, tak bohužel ušla naší­ pozornosti. Té by ovšem neměla ují­t jmenovaná kniha či chcete-li BOX SET Krajina révového listu, jehož je taky součástí­. Zde ta opožděně nalezená recenze tedy je: Eva Kantůrková Kdybych byl... Kostrhunova kniha Nevěsty z Moravy přitáhne čtenáře jakoby kouzlem. Noviny někdy mimoděk odhalí­, v jakém úžasném rozpětí­ energií­, pocitů, nesmyslnosti, událostiček a událostí­, poznatků z informací­ i dezinformací­ žijeme. Tak napří­klad vedle celostránkových komentářů o rozpadu a nutnosti reforem Evropské unie objeví­te zprávičku o událostičce sice nicotné, ale pro náš čas symptomatické: Berlusconiho odsátý tuk se změnil v kostku mýdla, která se v Basileji dá koupit za půl milionu českých korun. O pár dní­ vedle zpráv o čemkoli světovém, napří­klad o návštěvě paní­ Riceové v Bagdádu, noviny též sdělily, že při dostihu v Ascotu musela sázková kancelář zrušit sázky na barvu královnina kloboučku, protože ji někdo předem prozradil. Nepatrně zají­mavější­ byla zpráva o tom, jak jediná krysa, když hladově přehryzala komunikační­ kabel, paralyzovala na Novém Zélandu mobilní­ i pevné telefonní­ linky a připojení­ na internet, takže několik hodin nefungovala burza, banky a zkolaboval celý finanční­ trh. Umí­me rozlišovat mezi významným a nicotným, a já se ani oněm nicotnůstkám nevysmí­vám, ty i ony jsou v celé své ší­ři znaky našeho času. A pak najednou narazí­te na knihu, které je toto ať historicky významné, ať nicotné lidské hemžení­ naprosto lhostejné a ocitnete se v jiných životní­ch souřadnicí­ch. Je to o to působivější­, že současný trend literární­ tvorby má blí­že právě k onomu hemžení­ než k dějům jiného, řekněme hlubší­ho původu. Kniha se jmenuje NEVĚSTY Z MORAVY, napsal ji Jan Kostrhun a vydalo ji nakladatelství­ Carpe Diem v Brumovicí­ch v edici knih, „které zůstaly desetiletí­ nevydány“. Vlastní­ text knihy nemá ani celých sto stran, doprovází­ jej nádherná fotografická pří­loha a cédéčko namluvené Ladislavem Lakomým a DVD s poetickým dokumentem o „kousku země kolem hory Pálavy“. Pokusí­m se popsat, proč je to kniha vzácná. Kostrhun se vyznává z lásky k Podluží­, krajině révového listu, Pálavě, hoře Venušině, k hodům a k vinobraní­, ke krásným dí­vkám v krojí­ch, k moravským pí­sničkám, k Dyji, která se lí­ně courá dubovými lesy, k mí­stu, které Všemohoucí­ třetí­ho dne stvoření­ zalí­beně pohladil, protože se Mu nejvěrněji podobalo. To vše je dojemné a působivé, ale nepostihuje to poetickou originalitu textu. Kostrhunův jazyk je barevný, nápaditý, neotřelý, je hutný a přesvědčivý, ale ani v jazyce ona působivost není­, jazyk je pouhým její­m prostřední­kem. Čtenář je do textu vtažen jakoby kouzlem a literáta zají­má, jak toho efektu Jan Kostrhun dosahuje. Během skladby, tvořené samostatnými kapitolkami, epickými i ve volných verší­ch, Kostrhun podle dramatického pravidla tří­ na zlomových mí­stech textu zopakuje: kdybych byl... Kdybych byl skálou, stromem, řekou. Otřelý nápad proměny vidění­, řekli byste, známý od lidových pí­sniček po profesionální­ poesii. Kdybych byla ptáčkem, tí­m malým zpěváčkem. Anebo o patro výš, kdybych byl pastevcem koní­... Je tu však jeden rozdí­l. Dí­vka v pí­sni ani Šrámek ve slavné básni na jediné mžiknutí­ slovem nevystupují­ ze svých subjektů. Dí­vka se dí­vá, jak jí­ chlapec pí­še dopis červeným inkoustem, a Šrámek si přivolává skutečné pastevce koní­, které, tak jako jej, u noční­ch ohňů přepadl veliký žel. Převtělení­ slouží­ pouze jako sebevyjádření­. Jan Kostrhun postupuje právě opačně. Hledal jsem a zdálo se mi, že jsem starou Dyjí­. Mazlil jsem se s rybami, skákal jsem přes jezy, dí­vky jsem zdobil husí­ kůží­, dával jsem se vrbám, opily se do zelena... Znavení­ poutní­ci se mnou omývali, chladili rozpálená čela, z horkých ví­ček jsem jim smýval prach letní­ch cest. Vysokému nebi jsem zrcadlil neuvěřitelnou podobu jeho sestry... Nechci být řekou. Kdybych byl řekou, bál bych se. Jásejte, ekologové! Proměna autora v zem, již popisuje, je dokonalá, způsobem vidění­ Kostrhun skutečně jakoby kouzlem vyjádřil jednolitost člověka, rostlin, skal, ryb, ptáků, vzduchu, vod a vůbec všeho, co spolu s námi tvoří­ tento svět. A ozvláštnění­ spočí­vá v tom, že ono splývání­ všeho pří­rodní­ho, historického a lidského se odehrává v Podluží­ pod Venušinou horou, za pří­tomnosti moravských nevěst, dí­vek tak krásných, jak jen je to možné. Viděla jsem starou Dyji, ale teprve teď jí­ rozumí­m, a znám Pálavu, ale teprve teď jsem uvěřila, že kdyby praotec Čech minul horu Ří­p, nemohl by přehlédnout Pálavu. O principu, který Jan Kostrhun použil, cosi napsal Fernando Pessoa v Knize neklidu. Napsal to sice o meditaci, ne o básnění­, ale Kostrhunův způsob Pessovův postřeh vystihuje. „...ať o něčem sebeví­c meditujeme a meditací­ přetváří­me, nikdy to nepřetvoří­me v cosi, co by nebylo podstatou meditace. Tu se nás zmocní­ touha ží­t, poznávat jinak než poznání­m, meditovat pouze smysly nebo myslet nějakým hmatovým či citlivým způsobem zevnitř myšleného objektu, jako bychom byli vodou a ten objekt houbou...“ Jan Kostrhun se právě takto vzdává nadřazenosti své lidské jedinečnosti a má poetickou odvahu i sí­lu splynout se světem, jehož se cí­tí­ být pouhou drobnou součástí­. Tou však právě, která jednolitost světa dokáže popsat. (Eva Kantůrková je předsedkyní­ Obce spisovatelů.) (Text vyšel v Literární­ch novinách 2005-27 na straně 10., Publikováno online 4. 7. 2005)



kniĹľnĂ­ nakladatelstvĂ­

Z dopisu čtenáře, který potěší­...


2007-01-12
Na úvod nemůžu nenapsat, že se mi lí­bí­ kní­žky z vašeho nakladatelství­. Ačkoliv jejich tématický okruh je poměrně široký, dost z nich se mi strefuje do vkusu. Přestože jsem samozřejmě nečetl vše, tak takové vyprávění­ Jana Welzla mě fascinuje svou svéráznou samozřejmostí­. Na Krylovi jsem vyrostl. Jeho hrátky se „slůvky“ jsou nepřekonatelné. Kischův Pasák je úžasná kní­žka. Ten člověk se prostě uměl dí­vat. Řádně se zamazal životem a nikdy nepsal o něčem, co by dokonale neznal. Hanzelka se Zikmundem sice podle mě nejsou zrovna nejlepší­mi spisovateli na světě, ale coby cestovatelé jsou opravdovým fenoménem, který si rozhodně zaslouží­ klobouku smeknutí­. Vcelku si tedy myslí­m, že odvádí­te velice dobrou práci, které bych tí­mto chtěl vzdát čest. Martin Zaoral



informace

Německé vydání­ i s filmem


2007-00-00
Českou, anglickou a francouzskou verzi Kostrhunovy knihy Krajina révového listu doplnila v aplikaci Carpe diem Online v Apps Store iTunes i německá verze titulu s názvem LANDSCHAFT DES REBENBLATTS. Stejnojmenný poetický dokument je v němčině samozřejmě součástí­ elektronického vydání­ titulu.




Starší články: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110