RECENZE:

Na obálce knihy Milana Čechury Rodinčení se praví, že si autor přál, aby měl člověk při čtení "úsměv na tváři i v duši". Musím říci, že se mu to povedlo.
Už dlouho jsem nenarazil na tak veskrze pozitivní knihu. A přitom jde "jen" o sled událostí odehrávajících se v obyčejné rodině Čechových.

Čtyřčlenná rodina podniká výlety, maluje byt, pořizuje křečka, chodí na houby, slaví Vánoce, dělá Mikuláše a čerty ... Normální věci, nic zajímavého, všechno známe sami. Nicméně autorovi se podařilo zachytit půvabné momenty, které tyto obyčejné věci provázejí. Každá nastolená situace je totiž prostorem pro veselé příhody, prostorem, v němž se ukazuje fungování a prožívání vzájemných rodinných vztahů.
Působivé jsou momenty, kdy manželka argumentačně ubíjí svého manžela a přesvědčuje ho o svém pohledu na věc. Milé jsou situace, kde se projeví spolčování členů rodiny proti těm druhým, například v názoru na to, zda jít v sobotu na výlet, nebo zůstat doma. Kouzelná na tom není sama podstata sporů, ale to, jak tento spor probíhá a jak ho prožívají jeho účastníci. O tom, zda se vám objeví úsměv na tváři, nemusíte pochybovat. Nejednou se musíte pousmát i situaci, kterou jste sami zažili.
Za těmito někdy více, jindy méně vtipnými příhodami se ale skrývá druhá vrstva knihy, která se mi zdá důležitější. Je to ta, která vyvolá onen úsměv v duši. Za veškerým děním a jednáním, i když se zrovna protagonisté hádají, je cítit štěstí, které rodina prožívá tím, že je spolu. Čtenář se o jednotlivých členech rodiny moc nedozví, neví, kde žijí, s kým se stýkají, kam chodí do práce. Vše je plně soustředěno do rodinného kruhu.
A asi nejdůležitějším rysem protagonistů je, že milují své nejbližší. Skoro se dá říci, že postavy ustupují do pozadí a do popředí vystupují jejich vztahy a prožívání vztahů. Hrdinou knihy se tak stává ne některý z členů, ale rodina jako celek. Že se tímto postavy stávají ploché? Literárně asi ano, ale lidsky nikoli.
Nejde o psychologickou analýzu, ale o zobrazení pohodové rodiny, která se umí společně bavit a mít se ráda. A metodou k tomuto zobrazení je autorův jemný a přívětivý humor.
Je těžké hledat v současné literatuře dílo, které by v sobě neslo tak jednoznačně pozitivní hodnoty, jako je důležitost rodiny, a nepotřebovalo k tomu vyhrocené životní okamžiky a tragické dějinné události.
Jediné, co bych autorovi vytknul, je, že někdy chce být až příliš vtipný. Jednak kvůli tomu nejednou konstruuje příhody, které by se hodily spíše do americké komedie, jednak ho to občas nutí používat příliš kostrbatý, nepřirozený styl vyprávění.