RECENZE:

LITERÁRNÍ PORNOGRAFIE NEBO MILOSTNÁ LYRIKA?
(…) Nyní bych rád upozornil na jinou knihu, která svébytně rozvíjí tradici české erotické a milostné poezie a jež může z hlediska sexuality působit daleko odvážněji než Halasův Thyrsos…
Výbor je – nikoli náhodně – rozdělen do pěti částí…, přičemž každý oddíl – vyjma posledního – je uzavřen pasáží z větších básnických skladeb (poem) z šedesátých let a je pro zvýraznění stavební důležitosti sázen kurzivou… Poslední oddíl tuto významovou kódu postrádá, jelikož kniha milostné lyriky i básníkův život zůstávají otevřené.
(…) Není to tedy erotika představ, vizí a snů, ale erotika skutečná a žitá v rámci iniciace. Je v ní zastoupeno vše, co přináší spojení duše a těla v aktu milostné sebeidentifikace, jenž se odehrává pod záštitou boha Eróta. Nesmíme jej však vnímat jen jako bůžka lásky, syna Afrodítina a Areova, jako onoho andílka s lukem a šípy.
(…) Poezie „dívčích nanicovatostí“ má kořen ve vědomí iniciačního rituálu a usiluje o jeho naplnění nejen na rovině života, ale i na rovině poezie, chceme-li literatury. Halas se zaštiťuje mytickou symbolikou, naproti tomu Veselský je metaforický a plný přirovnání…
Závěrem nahlédněme, jak se hierarchie rituálu promítá do jeho poetické realizace v tvorbě Jiřího Veselského.
Počátkem iniciace je očištění. Tomu odpovídá oddíl Panny v mlze a panny ve tmě. Na počátku každého iniciačního rituálu stojí úžas. Podvojnosti lásky odpovídá neuchopitelnost touhy, jež je probouzena okamžikem prozření, zaujetím a vjemem. V něm se snoubí přítmí reality a světlo fantazie – je navozen počit očekávání a odhodlání. Fascinace čistotou a odhodlání „být tebou“. Uhrančivá přítomnost těla si básníka podmaňuje…
Druhým stupněm iniciace je uvedení do obřadu, jeho realizace, jíž je započata zkouška připravenosti novice. Charakteru druhého stupně iniciace odpovídá i název druhého oddílu souboru: Panna v slunci. Co bylo jemně zastřené a co poutalo jaksi zpovzdáli, stává se blízkým, hmatatelným a žitým. Panna již není symbolem čistoty, ale stává se materií lásky. Chtělo by se říct, že byla dána v plen. Opak je pravdou: Básník byl dán v plen kráse, již se rozhodl poznat. Uvědomuje si nejen podvojnost lásky, ale i krásy (báseň Jsi krásná i krásná): krásu vnímá jednak smysly, jež mu představuje fysis, jednak jako plodnost, jež je zdrojem svrchovanosti a celistvosti světa… Zcela pochopitelně je tento oddíl zakončen Státnicí z alchymie, protože alchymie znamená participaci na magické síle hmoty a slučování hmotných částí za účelem dosažení existencionální čistoty.
V tomto okamžiku se kniha i rituál láme ve své půli a člověk se zcela mění. Třetím stupněm iniciace je zření a zření či nazírání je věcí uklidnění, stálosti (Vedra). Ale ne otupělosti, spíš usebrání a kontemplace…
Čtvrtým stupněm je proměna. V básnickém podání (Střídavě oblačno) je vyjádřena proměna dívky v ženu, kdy dar plodnosti tvoří též završení eleusinských mysterií. Dochází však i k proměně básníka v hierofanta, jenž ukazuje posvátné věci, vysvětluje je té, která je již jiná. Celá kniha, podobně jako celá poezie Jiřího Veselského (najmě kniha Mýtus organismu, Torst, Praha 1997), zastupuje vývojové fáze cyklu proměn lidského, resp. ženského těla: dívka (žasne a diví se) – poznání těla – zralost (usebrání a zření) – zasvěcení – spočinutí v blaženosti lásky.
A to je také završení iniciace (Da capo al fine) a cíl každé erotické lyriky, která si činí nárok na takovéto označení. Znamená opuštění prvotní nevázanosti a bezstarostného jitření. Je definitivním vzdálením se tomu a těm, kdo nebyli k iniciaci přizváni, neboť se jim nedostalo síly k sebeočištění a sebeuchopení. Proto se v závěrečných básních souboru objevuje atmosféra vzdálenosti. Proměnlivost si žádá stálost, která je odloučením. Už ne tam, ale ještě ne zde. Zde leží odpověď na otázku: „o je milování? „Milování: jisté v nejistém.“ Ukončenost, jíž předcházejí básně smutku (jsou jediné v knize, které vznikly v poslední době a nebyly řazeny do předchozích knih), se zrcadlí v „máhákalpách“ a nastoluje finalitu: Člověk je vesmír a „v kosmickém řádu své bosé nohy vzhůru umylas“. Poslední texty souboru nesou vědomí, že svět i báseň se uzavírají svou plností. Jedna z básní má název Nad smrt je láska:
(…)
Štíhlosti Tvé se Tvoje prsy drží
jak srpy zaťaté
do dveří márnice, jež zalyká se růží!