..::Zpět::..
RECENZE:
MalĂ© okno a labutĂ tajemstvĂ
Krumpáč a škorpiĂłn / pĹ™esĂvajĂ kaštanovou flĂ©tnu. / SĂĹĄ marnosti, v rozĂch zatěžkaná zlatĂ˝mi guinejemi, / kráká a tloustne. Co jĂ pomĹŻĹľe?
Takto podivnÄ›, tĂ©měř jako popis psychedelickĂ©ho snu, znÄ›jĂ verše brnÄ›nskĂ©ho autora Miroslava Fišmeistera (nar. 1976). Autor bystĹ™e poposkoÄŤil ve svĂ© bibliografii, neboĹĄ zatĂmco jeho kniĹľnĂ prvotina Ten stolek je nĂzkĂ˝ (Brno 2005) obsahovala najednou tĹ™i sbĂrky, v To okno je malĂ© jsou spoleÄŤnÄ› vydány ÄŤtvrtá a šestá sbĂrka.
Fišmeisterovy verše jsou opÄ›t, podobnÄ› jako v debutnĂ knize, jakoby rozbÄ›hnutĂ© najednou do všech stran: Na ĂşpatĂ umÄ›lĂ©ho kopce / proutÄ›nĂ© okamĹľiky / dĂ˝mem obkruĹľujĂ kotel, / v nÄ›mĹľ obr barvĂ vlákna. / Ropucha k moĹ™i nese kotvu. Autor vše držà v pĹ™etĂ©kajĂcĂm náruÄŤĂ, neomezuje, naopak slova rozprašuje pĹ™edevšĂm s rozkošà pro jejich zvuk. PobĹ™eĹľĂ, divokĂ© / pĹ™esnÄ› pro / mĹŻj jaksi ostrolebĂ˝ tĂ˝den. / měď na krku; / krky za keĹ™em. Málokdy lze Ĺ™Ăci, Ĺľe jde v jednĂ© básni o celek, o celistvost ÄŤi soustĹ™edÄ›nĂ k vyhmátnutĂ inspirace. VÄ›tšinou i na jedinĂ© řádce se pĹ™eskakuje do odlišnĂ© tematiky, do jinĂ©ho svÄ›ta a vztahĹŻ: Od papĂrovĂ© zdi se odrážejĂ / vyĹatá slova po p: / piĹľmoĹ, pakĹŻĹ, prakur a kulan. / VĹľdy, kdyĹľ se mĂjejĂ, zašeptajĂ si: "Ta hlava je moĹľná ruka." Zdá se, Ĺľe básnĂk se na text ani nesoustĹ™edil, jen vyslovoval. Slova a vĂ˝znamy vÄ›tšinou nejdou spoleÄŤnou cestou (Mezi hrajĂcĂcmi si vnuky mozku / zrychluje loÄŹ.) , naopak, jsou pomĂchány a náhodnÄ› taĹľeny a vsazeny do jednoho spoleÄŤenstvĂ: Vedle druhĂ©ho prstu / máš nekĹ™ivdĂcĂ lahvovnĂk. / Pomoz hlĂdáčkovi uplĂ©st košĂk, / neĹľ se obloha zatáhne! Tak vznikne báseĹ - pospolitost slov, jejichĹľ cĂlem nenĂ dovĂ©st ÄŤtenáře k porozumÄ›nĂ. Fišmeisterova sbĂrka je vĂ˝vÄ›va, která zĹ™ejmÄ› vysála vÄ›domĂ i nevÄ›domĂ básnĂka a náhodnĂ˝m vĂrem vznikly básnÄ›. Pokud by šlo o hledánĂ smyslu a podstaty, zĹ™ejmÄ› by bylo tĹ™eba dodat jakousi interpretaci nebo inspiraÄŤnĂ návod k pĹ™edporozumÄ›nĂ. Anebo drobnou analĂ˝zu stavu básnĂkovy duše.
JestliĹľe klĂÄŤovĂ˝mi pojmy v prvnĂm souboru sbĂrek byly moĹ™e, lodÄ›, stromy, kameny, slunce a ovoce a vĂ˝raznĂ˝mi motivy pohyb, radost a hra, druhá kniha je v tomto ohledu mĂ©nÄ› zĹ™etelná. Pojmy jsou abstraktnÄ›jšĂ, neurÄŤitĂ©, napĹ™. modĹ™ ultrazvuku nebo uzel na kapalinÄ›. Nálada je zadumanÄ›jšà (kdyĹľ pĹ™ijde prázdnota) , je cĂtit vĂce smutku (Vyzbrojen nocĂ, / tvĹŻj duch jde po hladinÄ›, / k jabloni ve staĹ™enÄ›, / která v oÄŤĂch lovĂ slepýše.) , vĂce oslovenĂ, ohlĂ©dnutĂ (jedenáct let stará vzpomĂnka...) , volánĂ (musĂš-li jĂt, jdi, / ale prosĂm, / nechej tu alespoĹ svou sochu...) a hledánĂ. Tam, kde dĹ™Ăve vĂtÄ›zila bezstarostná hravost, nezávaznĂ© pĹ™ebĂránĂ slov a souslovĂ, okusovánĂ paradoxnĂch spojenĂ a gest, nastoupila mĂsty nostalgie, fragmenty a vÄ›ty, kterĂ© jiĹľ jakoby zvládly prvnĂ emoci, ale ještÄ› nevykreslily jednoznaÄŤnĂ˝ postoj.
DĂlo Miroslava Fišmeistera se pĹ™Ăliš nevyvĂjĂ. Prozrává, prokvĂ©tá vážnÄ›jšĂmi tĂłny. Snad je tĹ™eba vyÄŤkat. MoĹľná, Ĺľe básnĂk nabĂdne dalšĂ, ještÄ› vĂ˝raznÄ›jšà polohu ve svĂ©, dosud chybÄ›jĂcĂ, pátĂ© sbĂrce.
Miroslav Fišmeister, To okno je malé, Carpe diem, Brumovice 2006, str. 200.Milena M. Marešová (03.01.2007)
..::Zpět::..
|