CARPE DIEM
NOVINKY
KATALOG
knihy
cd
cd-rom
AUTOŘI
EDICE
Edice klubové poezie
JAK NAKOUPIT
O NÁS
UKÁZKY DVD		 CARPE DIEM
..::Zpět::..


RECENZE:


Martin Švanda: Vedlejší tratí do lesa



Nedlouho po loňskĂ©m debutu vycházĂ­ brnÄ›nskĂ©mu básnĂ­ku Mirku Fišmeisterovi v brumovickĂ©m nakladatelstvĂ­ Carpe diem jeho druhá sbĂ­rka: To okno je malĂ©!. JednĂ­m ze základnĂ­ch rysĹŻ tĂ©to sbĂ­rky a ostatnÄ› celĂ© Fišmeisterovy poezie je vršenĂ­ roztodivnĂ˝ch fantasknĂ­ch obrazĹŻ v rychlĂ©m sledu za sebe. BásnĂ­k nedopřává ÄŤtenáři oddechu a v urÄŤitĂ˝ch pasážích se text stává mĂ­sty aĹľ nesrozumitelnĂ˝.
Nedostatek srozumitelnosti je obecnÄ› povaĹľován u básnĂ­ za znak nekvalitnĂ­ ÄŤi nezralĂ© poezie. ÄŚasto ovšem tĂ©Ĺľ zdánlivá lehkost vyjádĹ™enĂ­ ÄŤi jasnĂ˝ vĂ˝znam básnÄ› nenĂ­ rozhodujĂ­cĂ­m měřítkem dobrĂ© poezie. Kdyby pro mne u Fišmeisterovy poezie bylo dĹŻleĹľitĂ© kritĂ©rium srozumitelnosti, musel bych vĹľdycky po nÄ›kolika stranách ÄŤetby komplikovanĂ© poezie zajásat a povaĹľovat kaĹľdou srozumitelnÄ›jší báseň za silnÄ›jší mĂ­sto sbĂ­rky. Mohl bych si tedy pomyslet, Ĺľe autor se v rozsahu bezmála dvou set stran pokouší dostat z nesrozumitelnĂ©ho ruchu slov jasnÄ› znÄ›jĂ­cĂ­ sdÄ›lenĂ­. Nedostatek elaborace básnickĂ©ho obrazu bych potom mohl ztotoĹľnit s nedostatkem básnickĂ© invence. PorozumÄ›nĂ­ jeho poezii bych si tĂ­m ale neusnadnil.
Fišmeister je tvĹŻrcem svĂ©ho vlastnĂ­ho velmi sloĹľitĂ©ho a umÄ›lĂ©ho svÄ›ta, jeĹľ podlĂ©há vlastnĂ­m zákonĹŻm a v nÄ›mĹľ například: UmÄ›lĂ© zaštÄ›knutĂ­ plaší motĂ˝ly. (s.  32) . Na jinĂ˝ch mĂ­stech nás básnĂ­k jako prĹŻvodce přímo vyzĂ˝vá: poloĹľ si pod jazyk pavĂ­ chvost / rozsvĂ­tíš okraj polĂ©vky. (s.  13) . Je takĂ© schopen vodit nás ireálnĂ˝mi krajinami v nichĹľ vyznaÄŤuje trasu například takto: PĹ™i dalším pĹ™edtoÄŤenĂ©m aplausu / zatoÄŤte vpravo / pod plátÄ›nou tropickou stĹ™echu / nad zadnĂ­ palubou. (s.  72)
Nemylme se však. Nejsou to básnÄ› odtrĹľenĂ© od reality, kde se sázka na náhodu a hra se slovem zaměňuje za poezii. FišmeisterĹŻv svÄ›t stejnÄ› jako u jinĂ˝ch básnĂ­kĹŻ vzniká v prostoru domova: v kuchyni, v obĂ˝vacĂ­m pokoji, v koupelnÄ› ÄŤi pohledem z okna. Jenom se do nÄ›j nenĂ­ tak snadnĂ© dostat. BěžnÄ› dostupnĂ© trasy a znaÄŤenĂ­ selhávajĂ­. MusĂ­me jĂ­t cestou vedlejší, která nenĂ­ pro kaĹľdĂ©ho: Vedlejší tratĂ­ do lesa / jezdĂ­ ti, kdoĹľ chtÄ›jĂ­ / aby jim broĹľovanĂ˝ hĹ™bet / pĹ™ipomĂ­nal podzimnĂ­ houbu. (s.  57)
I tĂ©mata jsou tu běžná jako u jinĂ© poezie. Ve sbĂ­rce se objevuje motiv neopÄ›tovanĂ© lásky: Za tebou běžím svitem sluneÄŤnĂ­m, / jak papeĹľskĂ˝ dopis bĂ­lou pouštĂ­. (s.  61) i paradoxy, kterĂ© jsou spojenĂ© s Ĺľivotem a tvorbou: ProÄŤpak by ses zabĂ­jel? / Zabije tÄ› poezie… (s.  59). StejnÄ› tak dĹŻleĹľitĂ˝ je pro básnĂ­ka motiv samoty, kterou pociĹĄuje a která je u Fišmeistera jakĂ˝msi pĹ™edstupnÄ›m pĹ™edcházejĂ­cĂ­m Ăşplnou ztrátu komunikace s okolnĂ­m svÄ›tem: Všichni jsme pravou nohou blĂ­Ĺľ / k páteĹ™i ohnÄ› / k bláznĹŻm a dÄ›tem / dÄ›tem a bláznĹŻm / k naprostĂ©mu osamÄ›nĂ­. (s.  48) A právÄ› zde, mezi bláznovstvĂ­m a dÄ›tstvĂ­m se objevuje Fišmeisterovo dilema. NenĂ­ to náhoda, Ĺľe jsou blázni a dÄ›ti na dvou řádcĂ­ch prohozenĂ­, jako by básnĂ­k váhal ke kterĂ© ze skupin se pĹ™idá. V kterĂ©m ze svÄ›tĹŻ ÄŤĂ­há na nÄ›j naprostĂ© osamÄ›nĂ­? V dÄ›tstvĂ­ nebo v šílenstvĂ­? Na obhajobu zdravĂ©ho rozumu je dobrĂ© říci, Ĺľe básnĂ­k si do jistĂ© mĂ­ry svĹŻj svÄ›t volĂ­ a sám ho takĂ© utváří. To je i FišmesterĹŻv případ. Sám si vytyÄŤuje hranici v nÄ›mĹľ bude ohledávat prostor: ta zemÄ› je moje / protoĹľe se koupu! (s. 25) Kdyby se jednalo o bezmyšlenkovitÄ› zaznamenanĂ˝ proud vÄ›domĂ­ nebo halucinatornĂ­ vizi blázna, tak by si ten svÄ›t naopak zvolil jeho. PotvrzenĂ­ básnĂ­kovy správnĂ© volby pĹ™ináší na konci sbĂ­rky Ĺľena: zelenĂ© oÄŤi / bosá na pĂ­sku / s láskou ti říká: / „UĹľ tolik let jsi mÄ›l bĂ˝t vlastnÄ› dospÄ›lý…“ (s. 87). Fišmeisterovou samotou i domovem je svÄ›t hry a dÄ›tskĂ˝ zpĹŻsob vnĂ­mánĂ­, coĹľ sám básnĂ­k reflektuje: OranĹľová genialita / Z dÄ›tskĂ˝ch kostek zformovaná / dospÄ›lá zeÄŹ. (s.  105) Pokud se budeme dĂ­vat na jeho básnÄ› z tĂ©to perspektivy a necháme se vtáhnout do jeho iracionálnĂ­ho svÄ›ta, pak budeme blĂ­Ĺľ porozumÄ›nĂ­ FišmeisterovÄ› poezii.
Těžko se mi hledá příbuznost s jinĂ˝mi básnĂ­ky. RozvolnÄ›ná imaginace, která se v básnĂ­ch objevuje mi spíše neĹľ surrealistickou poezii (a kdyĹľ tak snad jen Pavla ŘeznĂ­ÄŤka) pĹ™ipomĂ­ná svÄ›t PomocnĂ© školy v Bixley Ivana BlatnĂ©ho. A nebo takĂ© knihu Petra Kabeše Obyvatelná tÄ›la z prvnĂ­ poloviny sedmdesátĂ˝ch let. PĹ™estoĹľe povaĹľuji uvolnÄ›nou imaginaci vytvářejĂ­cĂ­ poetickĂ˝ leÄŤ sloĹľitĂ˝ svÄ›t za základnĂ­ rys Fišmeisterovy poezie, nemĹŻĹľu se zbavit dojmu, Ĺľe jsou mĂ­sta, kde se básnĂ­k nechal příliš unĂ©st moĹľnostmi slova. Například, zde: VĂ­no nerozhlĂ©dnutĂ­ se / pĹ™ed pĹ™ejitĂ­m silnice; / robotizovanĂ© vlasy ve stromostĂ­nu. (s. 73) Nebo tady: Zapomenutá noha se chytá za hlavu. (s.  189) V tÄ›chto mĂ­stech by moĹľná neškodilo vĂ­ce škrtat. Tady pro mne leží hranice básnĂ­kova svÄ›ta a tady taky „končí“ poezie. Na tÄ›chto mĂ­stech je uĹľ Fišmeister skuteÄŤnÄ› sám.
A teÄŹ k formátu knihy a jejĂ­ ĂşpravÄ›. NemusĂ­ se mi lĂ­bit autorovo ÄŤĂ­selnĂ© Ĺ™azenĂ­ (viz.: 1.1; 1.2) pĹ™ipomĂ­najĂ­cĂ­ ÄŤĂ­slovánĂ­ subkapitol v diplomovĂ© práci. NemusĂ­m souhlasit s tajemnĂ˝mi jmĂ©ny objevujĂ­cĂ­mi se pĹ™ed jednotlivĂ˝mi oddĂ­ly, (viz. oddĂ­l 3.1: 1991: Black – Regis – Redmon – Abakusi) A drobnĂ© pĂ­smo jĂ­mĹľ je celá sbĂ­rka vytištÄ›na bych takĂ© nakladatelstvĂ­ CARPE DIEM odpustil. Co ovšem Fišmeisterovi vytknu je jeho zvláštnĂ­ obliba vydávat ne jednu, ale hned tĹ™i básnickĂ© sbĂ­rky najednou. UĹľ jeho pĹ™edchozĂ­ kniha: TEN STOLEK JE NĂŤZKĂť! (Petrov, 2005) obsahovala tĹ™i sbĂ­rky. StejnÄ› tak jeho druhá kniha TO OKNO JE MALÉ! sestává ze dvou sbĂ­rek: To okno je malĂ©! a VĂ­cenásobnĂ˝ Göteborg. MyslĂ­m si, Ĺľe jedna sbĂ­rka by bohatÄ› staÄŤila. ObzvláštÄ› v případÄ› tak obtĂ­ĹľnĂ© poezie jako je tato. A proto musĂ­m závÄ›rem zvolat: Mirku. Ta knĂ­Ĺľka je pĹ™etĂ­Ĺľená!

Martin Ĺ vanda ()


..::Zpět::..


linka
© 2024 Yim