RECENZE:

S touto knížkou plzeňského autora jsem se setkal na Literární Vysočině v Chotěboři a jsem rád, že ji mám ve své knihovně, neboť jsem byl autorem osloven. Jsme zřejmě stejná krevní skupina, a tak se přiznám, že patřím ke čtenářům, kteří mají rádi kratší povídky (svého času mně na Šrámkově Sobotce řekla Lenka Chytilová, že se jedná o tzv. novinové povídky) tohoto typu. Dokonce jsem si vzpomněl na svůj povídkový soubor (stále v rukopise) Nehrdinové, který má s Mikiskovým Přáním řadu společných rysů.

Knížka obsahuje 16 povídek a povídky jsou odděleny autorovými verši. Hlavními hrdiny povídek jsou skuteční „nehrdinové“, lidé, kterých potkáváme denně mnoho a přece se liší. Mají svoje sny, přání, tajemství, často nenacházejí odvahu změnit sny ve skutečnost, ale nutí čtenáře k zamyšlení na sebou samým, jak on by v podobných situacích reagoval. Co prožívá dívka hledající svého pravého otce (povídka Nápad) nebo chlapec v rozpadající se rodině (Přání)? A jak dopadne první milostná zkušenost dívky (Zkouška) nebo šachová partie se starcem (Dojetí)?
Nechci pochopitelně prozrazovat děj povídek, ale snad nejvíce na mě zapůsobila povídka Dárek, pojednávající o setkání muže shánějícího vánoční stromek na poslední chvíli a starší dvaasedmdesátileté ženy, která končí pointou s dárkem. Výborná je i povídka Neklid, kdy se náhodně opět setkávají muž a žena, dřívější milenci, které vojna a pomluvy rozdělily. A pokud bych si měl vybrat i další báječnou povídku, pak je to závěrečné Ticho, kdy mladá žena najde v městě smysl života v každodenním kolotoči, vytváří si svoje konstrukce dalšího života, aby nakonec v závěru byla konfrontována s realitou života.
Knížku vřele doporučuji každému a může se stát i návodem mladým autorům, jak vystavět povídku, jak ji vypointovat a nenásilně vstupovat do nitra postav. Myslím si, že by řada povídek mohla posloužit i jako zajímavá televizní inscenace či rozhlasová dramatizace.
Přiznám se, že některé povídky dnešních autorů nechápu, vystupují v nich lidé, kteří snad nežijí mezi námi. Naštěstí to neplatí pro Mikiskovu tvorbu, neboť jeho hrdinové jsou lidé z masa a kostí. A plně se ztotožňuji s větou na záložce: I TOHLE SE TI, ČTENÁŘI, MŮŽE STÁT!