RECENZE:

Voráč voře
na ouhoře
a na dvoře/slepice krákoře.
Umazanec stálý
vepeř, ve mervě se válí.
Brabec čiprá, čviřiká,
až to ucha proniká.

Tolik ukázka z ódy Jarná příroda z pera jednoho z největších mašiblů české kulturní historie, živoucího Járy Cimrmana, „vědce“, „vynálezce“, „novátora“, „literára“ atd. atd. Jakuba Hrona. Editor Michal Huvar dal dohromady básnickou tvorbu „maestra“ a věřte, že se nad touhle knížečkou budete popadat za břicho. A nemusíte si dělat výčitky, že tak znevažujete dílo génia. Však samotný autor všech těch „čujb a myselb“ (rozuměj „filosofií“), „průkopník multimedialismu“ Jakubn Hron, vám k tomu dává rozhřešení: „Píšu ze zábavy, dokazuju pro vědomosť, odhaduju pro cenu,. Řadím pro úpravu, brousím pro lesk, sestavuju pro tvar, vůbec robím z lásky: ať je teda potěšen cuch každého čtenáře...“ A kritizovat tuhle knížečku, opatřenou i sédéčkem s „melodramatickým“ provedením díla v podání Jiřího Lábuse či divadla Regina Břeclav? Nemožno. Vždyť nejvýstižnější kritiku si napsal již sám autor: „Moje řeč je sladká, hladká, půvabná, líbezná, úpravná. Moje myšlenky jsou ostré, pronikavé, sečné, pytvavé, řadivé podrobně i obecně, můj cit jest jemen, hotov, živ, určit, kojiv a těšiv...“ Tož směle do Hrona!