RECENZE:

AUGUSTA ŠEBESTOVÁ: LIDSKÉ DOKUMENTY A JINÉ NÁRODOPISNÉ POZNÁMKY
Na školku (jendať s habánem). Vyhazujeme pucku na zeď, chtáme ju a říkáme: Jedna, dvěnda, třinda, čtyrýnda, pádě, lodě, derenda, dexa, kobylka ze psa, a dyž to doříká a pucka mu nespadne, má jednu školku. Može si jich nadělat věc, pokáď mu pucka nespadne. Na Vrbici chytajú pucku do jednej ruky.
Augusta Šebestová (1852–1933) sice nebyla profesionální badatelkou na poli moravského národopisu, její kniha, svědectví o „duši lidu“, však neměla ve svém čase obdoby a i dnes je její četba pro čtenáře neuvěřitelným dobrodružství (nejen jazykovým). Materiál, který vznikl z obsáhlého terénního výzkumu v regionu hanáckého Slovácka s centrem v Kobylí (autentické výpovědi, zvyky, obyčeje, nářečí), je v knize řazen do jednotlivých tematických celků (Od kolébky do hrobu, Hospodářství, Obec, Odkaz minulosti). Text není slohově upraven, dyž přece co není od srca, není k srcu.