RECENZE:

TŘETÍ VYDÁNÍ PO STO LETECH
Koncem loňského roku vydalo nakladatelství Carpe diem sídlící v Brumovicích další pozoruhodnou publikaci úzce spjatou s regionem hanáckého Slovácka. Kniha Augusty Šebestové „Lidské dokumenty“ vyšla poprvé v roce 1900 nákladem Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, podruhé v roce 1947 a potřetí, po 101 letech od vydání prvního, v roce 2001. „Jedná se o mimořádné dílo českého národopisu. Autorka, rodačka z Kobylí, sesbírala v regionu osmi vesnic Hustopečska od tehdejších obyvatel unikátní výpovědi, a to recepty, pohádky, zaříkání, nadávky, písničky, říkanky a hlavně zvyklosti, které lidé praktikovali během života, doslova od kolébky do hrobu. Nejenom já jsem přesvědčen, že její dílo je nedoceněným pokladem lidové slovesnosti a patří ke zlatému fondu národní kultury,“ představil Novému životu 440 stránkovou publikaci, která vyšla v nákladu 500 kusů za podpory Obecního úřadu v Kobylí, vydavatel Michal Huvar, a další informace nejenom o ní, ale i o autorce přidal v doslovu ke třetímu vydání PhDr. Jiří Pajer: „Těžiště její sběratelské činnosti spočívalo v rodném Kobylí, mnoho materiálu zapsala však i v Bořeticích, Velkých Pavlovicích, Němčičkách, Vrbici, Rakvicích, Velkých Bílovicích, Moravském Žižkově, Čejkovicích a Starovičkách. Kniha Augusty Šebestové Lidské dokumenty je obsáhlým souborem terénních zápisů – autentických výpovědí z úst lidu. Proto autorka záměrně použila v titulu přívlastek ‚lidské‘ a nikoliv ‚lidové‘. Materiály jsou řazeny do jednotlivých tematických celků podle tradičních oblastí lidové kultury, s důrazem na rodinný a společenský život. Živá řeč zápisů, která prostupuje celou knihou, není jen přesným dokladem nářečí, ale přináší významné svědectví o ‚duši lidu‘. Tato forma zachycování národopisného materiálu nebyla tehdy běžná. Její prospěšnost pro poznání psychologického zázemí projevů lidové kultury se prokázala až s nástupem moderních sběratelských metod. Kniha Augusty Šebestové představuje ojedinělý národopisný i vpravdě ‚lidský‘ dokument, který ve své době neměl srovnatelnou obdobu. Její život byl vyplněn prací pro blaho druhých, pro zlepšování životních podmínek v obci i ve společnosti. Soustavný zájem o národopis vyústil v osobitém knižním díle, které je s odstupem století stejně živé, jako bylo v době svého prvního vydání.“