RECENZE:

(…) V rámci Edice klubové poezie Huvar letos začal vydávat pečlivě vypravené básnické knihy, jejichž součástí je CD: tytéž verše se dostávají zároveň ke čtenáři v tištěné a k posluchači ve zhudebněné verzi. Pro začátek Huvar sáhl po popularizátorovi vědy Miroslavu Holubovi (1923–1998)… Kniha představuje Holuba v jeho klasickém básnickém hávu: prostou dikci každodennosti tu koření „sdostatek dramatičnosti, vzletu k potencionální divadelnosti a v neposlední řadě tolik žádaný humor“ – jak Huvar podotýká v jednom z doprovodných textů. Což je pro hudební interprety ta nejlepší konstelace. Originální nápad, dobré provedení.
Radim Kopáč (Mladá fronta Dnes 28. 12. 2000, č. 300, s. 18)
První zvuková nahrávka na CD spojená s knihou od tohoto vydavatelství přinesla zlomek díla Jiřího Wolkera a velmi mne potěšila. Další volné pokračování výběru našich básníků, které připravuje Michal Huvar, bylo jistě náročnější sestavit, protože tentokrát nebyl k dispozici jeden ucelený pořad, nýbrž se vycházelo z nahrávek více interpretů. Mezi zvukovými záznamy můžete dokonce slyšet i rozhovor se samotným básníkem, který pochází z roku 1993…
Miroslav Holub… byl nejpřekládanějším českým básníkem do angličtiny. My jsme se ho kdysi na gymnáziu učili jako autora, který promítal své materialistické, vědecké poznatky do básnického díla. Samozřejmě, že to byly opět zkreslené výroky, které nikoho z nás k jeho poesii nepřitáhly. Proto jsem se s ním i já více seznámil na tomto výběru. Ve skutečnosti je z básní cítit hluboká znalost člověka, duchovní poznání, nadhled, často i jakýsi intelektuální humor, určitým způsobem také znalosti vědecké (lékařské) a nakonec samozřejmě poesie... Osobně mne nejvíce zaujal přednes Miroslava kováříka a Radka Bláhy, kteří se Holubem zabývají i ve svých rozhlasových pořadech Zelené peří. Obzvláště básně s názvem Stručná úvaha o… mají švih, nosné téma, často i vtip a nejsou zbytečně dlouhé. Také Jana Štvrtecká (v současné době herečka ND v Brně) je při své interpretaci velmi pečlivá a působivá. Poněkud mi vadily souběžné verze anglického a českého textu u Divadélka feriálních osad a Fausta. Některé verze od Reginy byly výborné, např. Váha, jiné mi připadaly trošku afektované. Samostatnou kapitolou je Vladimír Merta. Ten si vybral některé básně z poslední sbírky autora Narození Sysifovo a zpracoval je svým naprosto osobitým způsobem za doprovodu kytary. Dal do nich hodně ze sebe – což je přesně ono, ale zároveň to pro mě vyznívá právě příliš „mertovsky“. Vlastně se jeho pojetí blíží interpretaci vlastních folkových textů ještě z dřívějších, např. 70. let, které v sobě mají mnoho zajímavého. Více mi však vyhovuje pojetí Kováříka a Bláhy, které je intimnější a přitom nepostrádá zdůraznění všech důležitých momentů v básních.
Přejme této edici zvukových nahrávek, aby úspěšně pokračovala dále a někomu objevovala, jinému znovu připomínala ty nejlepší naše básníky.