..::Zpět::..
RECENZE:
TĹI Z CARPE DIEM
Ležà pĹ™ede mnou na stole tĹ™i tituly z brumovickĂ©ho nakladatelstvĂ Carpe diem. ZevnÄ› se zdajĂ bĂ˝t trošku podezĹ™elĂ©, trošku vtĂravĂ©: snad lĂbivostĂ? Jsou mi tak nepatrnÄ› cizĂ, nejsou mĂ© krevnĂ skupiny. TĹ™i sbĂrky básnĂ… Carpe diem je všechny vydalo loĹskĂ©ho roku, tedy roku 2000. A Ĺ™Ăci svĹŻj soud a nezdĹŻvodĹovat a stát si za nĂm, neanalyzovat a nehodnotit a pĹ™ehodnocovat? ZĹŻstat na povrchu? UdÄ›lejme tedy po všech titulech malĂ˝ exkurs a zkusme se dobrat koncĹŻ a závÄ›rĹŻ.
Jsou atypickĂ© uĹľ formátem, rozmÄ›rovÄ› pĹ™ipomĂnajĂ obal cĂ©deÄŤka, coĹľ jim ovšem nenĂ moĹľnĂ© vyÄŤĂtat, protoĹľe sice nejsou obalem na cĂ©dĂ©ÄŤko, ale v kaĹľdĂ© z nich je jedno vzadu vloĹľeno, obsahujĂ tedy zvukovou nahrávku. JedinĂ˝ Wolker se z nich trochu vymyká, je druhĂ˝m svazkem Edice klubovĂ© poezie, Holub tĹ™etĂm a Tomáš sedmĂ˝m. ZaÄŤĂnajĂcĂm Wolkerem se nakladatel trochu vĂc rozmáchl, pak asi zaÄŤal poÄŤĂtat a zjistil, Ĺľe zmenšenĂm formátu ušetĹ™Ă. „CĂ©deÄŤkovĂ˝ obal“ se mi vlastnÄ› lĂbĂ vĂc a škoda, Ĺľe Wolker se do „stojanu“ nevejde.
ZvukovĂ© nahrávky, svĂ©ho ÄŤasu na vinylech, bĂ˝vávaly kompletem ZákladnĂ Ĺ™ady KPP, obsahujĂcĂ cennĂ© hlasy autorĹŻ, nahrávky unikátnĂ, toto je jejich novodobá replika. Za nÄ›jakĂ˝ch dvacet tĹ™icet let si jich budeme povaĹľovat stejnÄ› jako unikátĹŻ, zĂskajĂ dokumentárnĂ hodnotu a nabudou na cenÄ›. NÄ›kterĂ© ze zvukovĂ˝ch záznamĹŻ jsou kompilace pĹ™i jinĂ˝ch pĹ™ĂleĹľitostech vzniklĂ˝ch skladeb, jinde zaznamenanĂ˝ch pĹ™edstavenĂ, ale jsou tu i záznamy vzniklĂ© na objednávku speciálnÄ› pro tu kterou jednotlivou knĂĹľku. MoĹľná zaÄŤĂnám od nosiÄŤĹŻ a pĹ™edbĂhám jimi knihy, ale doba uĹľ je taková, Ĺľe CD jsou modernÄ›jšĂ, aktuálnÄ›jšĂ, souÄŤasnĂ©.
OceĹuji nakladatelovu pĂli a jasnou koncepci a pĹ™edstavu, koho by mÄ›l ÄŤtenář (= posluchaÄŤ) slyšet. TakĹľe si opatĹ™il Janu Paulovou, Gabrielu Vránovou, Františka Derflera, Evu Henychovou, VladimĂra Mertu, Miroslava KovářĂka, Radka Bláhu, Janu Ĺ tvrteckou, Milana Svobodu a Divadlo poezie Regina BĹ™eclav. A rozprostĹ™el tak nabĂdku od klasiky aĹľ po novátorskĂ˝ pĹ™Ăstup KovářĂkĹŻv, o nÄ›mĹľ je známo, Ĺľe je s recitátorskou klasikou na kordy. Dokážu si docela dobĹ™e pĹ™edstavit, Ĺľe nemilovnĂk knih, zato vlastnĂk pĹ™ehrávaÄŤe, si mĹŻĹľe vypĹŻjÄŤit cĂ©dĂ©ÄŤko, bĂ˝t zvukovou podobou poezie docela zaujat a chtĂt následnÄ› vidÄ›t booklet: tedy psanou sbĂrku. A Ĺ™ekne si: vĹľdyĹĄ ÄŤĂst koneckoncĹŻ nenà špatnĂ©. A stát se milovnĂkem knih. Jestli nepodsouvám tĂ© didaktiÄŤnosti trochu moc.
OtevĹ™eme-li kteroukoliv ze sbĂrek, velice pĹ™ĂjemnÄ› pĹ™ekvapĂ vybranĂ˝ kĹ™ĂdovĂ˝ papĂr, dokonalá grafická Ăşprava a pĂ©ÄŤe jĂĹľ se od typografa titulĹŻm dostalo. KupĹ™Ăkladu Wolkerovo ladÄ›nĂ do zelena, reprodukce dobovĂ˝ch fotografiĂ, faksimile básnĂkova podpisu, faksimile jeho autografu, fotografie z cyklu ProstÄ›jov Boba PacholĂka. V Tomášovi fotografie s praĹľskĂ˝mi motivy Davida KoÄŤĂho poĹ™ĂzenĂ© jistÄ› jako ilustrace k Návratu AneĹľky PĹ™emyslovny, v sĂ©piovĂ©m tĂłnu, Praha jako na dlani. TakĂ© k Holubovi jsou ilustracemi fotografie, vÄ›tšinou z divadelnĂch pĹ™edstavenĂ, coĹľ dokonale ladĂ k titulu se slovem role. Fotografie nahrazujĂ ilustrace grafickĂ©, reprodukce obrazĹŻ jsou modernÄ›jšĂ, dávajĂ edici jednotnĂ˝ ráz, evokujĂ reálnĂ© zasazenĂ textĹŻ do danĂ© doby, doplĹujĂ je.
Naprostou samozĹ™ejmostĂ je faktografie: pĹ™edmluvy, doslovy, minizamyšlenĂ, vzpomĂnky, autorskĂ© medailonky, bibliografie, struÄŤnĂ© pĹ™edstavenĂ všech tÄ›ch, jiĹľ se podĂlejĂ interpretaÄŤnÄ› na CD. KnĂĹľka se tak stává i pouÄŤnou, širšĂ, nejde jen o poezii, nabĂ˝vá plastiÄŤnosti, kolážovitosti, je pestrá, aniĹľ kĹ™iklavá. A naprostou samozĹ™ejmostĂ je faktografie tiráže, v nĂĹľ skromnĂ˝ dirigent nechává vyniknout všem sĂłlistĹŻm svĂ©ho orchestru a dÄ›kuje jim za spolupráci, protoĹľe koncert zaznÄ›l i vyznÄ›l.
A moje podezĹ™enĂ z lĂbivosti vyvanulo. Dirigent (Michal Huvar) kdesi v BrumovicĂch se pustil do velmi smÄ›lĂ©ho plánu poskytnout poezii novĂ© moĹľnosti pro jedenadvacátĂ© stoletĂ, hledá neobnošenĂ˝ kabát, aby ji zahřál a ona pĹ™eĹľila. NutnÄ› ji musĂ milovta. Je to sluĹľba nevděčná, ale kdo miluje, o zisk se mnoho nestará, nejradÄ›ji se rozdává sám.
Co Ĺ™Ăci k Wolkerovi a Holubovi? Bylo by to jenom nošenĂ dĹ™ĂvĂ do lesa. SpĂš mÄ› zaujalo, Ĺľe mezi onÄ›mi klasiky se najednou ocitá krajan, ĹľijĂcĂ aĹľ v Austrálii, jehoĹľ jmĂ©no u nás nikdo nezná a jenĹľ doposud vydal pouhĂ© dvÄ› sbĂrky – VzpomĂnka na domov (1990) a HĹ™Ăva (1999). Kdo kdy slyšel o VzpomĂnce na domov (1990), vydanĂ© v Melbourne? HĹ™ĂvÄ›, vydanĂ© „jako publikace MÄ›stskĂ©ho muzea v ÄŚeskĂ© TĹ™ebové“?
Lehká odpověď. Proto si Michala Huvara cenĂm i z toho dĹŻvodu, Ĺľe má nejen odvahu nakládat poezii (klasikĹŻ), ale i chuĹĄ objevit pro ÄŤeskou literaturu jmĂ©no naprosto neznámĂ©. JestliĹľe jej ona chuĹĄ neopustĂ a bude-li mu přát notná dávka Ĺ tÄ›stÄ›ny, pak se mĹŻĹľeme těšit na zajĂmavĂ© tituly i pĹ™ekvapivÄ› neÄŤekanĂ© novinky z Carpe diem.
A tak se těšme a držme mu palce. Jiřà Staněk (Nové knihy 31. 1. 2001, č. 5, s. 23)
..::Zpět::..
|