Druhý svazek Spisů světově proslulého básní­ka, překladatele, fejetonisty a esejisty, k jehož sudičkám patřila kromě jiného i americká a anglická literatura, tentokráte obsahuje tři slavné cestopisy: legendární­ho Anděla na kolečkách (1963), pozapomenutý titul Ží­t v New Yorku (1969), který takto teprve podruhé vychází­ po 35 letech, a do Asie zaměřenou Aladinovu lampu (1996). Zdobí­ je básnický jazyk, vtip a rafinovaně štržkovité postřehy, z nichž je skládán komplexní­, nepřikrášlený obraz popisovaných zemí­ (USA, Indie, Čí­na, Rusko a další­).

Ukázka:

To, co je v televizi, reprezentuje vkus těch, kdo ji dělají­, nikoli obecenstva. Nikdo nemůže dlouho dělat něco, co stojí­ tolik času a námahy, aniž by to odráželo jeho zájmy!
Televize ztrácí­ vysokoškolskou mládež, stejně jako odehnala mnohé dospělé tí­m, že obhospodařuje nejnižší­ho společného jmenovatele, pologramotnou mentalitu.
Já neří­kám, že by se měla televize zaměřit na intelektuální­ elitu. Já jen kážu demokracii.

Arthur Miller, 1966

V neděli ráno se musí­me dí­vat na kreslené grotesky pro dí­tka. Musí­me: jednak běží­ tyto grotesky na třech čtyřech kanálech a na zbylých už jen služby boží­, jednak jsou grotesky přitažlivé ze samé podstaty. Kreslená groteska z definice je něco jako sladký polibek třinácté Mšzy, bohyně nezávaznosti a srandy.
Americké televizní­ grotesky pro dí­tka jsou utvořeny zajisté k obrazu křehké americké dětské duše. Duše křehké a systematické, odchované systematičností­ kreslených seriálů v nedělní­ch novinách. Takže nejsou jen nějaké grotesky, ale grotesky ze seriálu o Špionážní­ veverce, o Atomovém mravenci, o Psu šerifovi, o Medvědu zlatokopu, o Přiblblém sobu, o Chobotnici v námořnické čepičce, o Beatles, o Nezničitelné žirafě, a podobně. Většinou jde tedy o seriály zví­řecí­, Beatles jsou jedinou výjimkou, i když vzdálenost zas není­ nějak zvlášť velká.
Děj všech grotesek je práv atmosféře nedělní­ho rána, dne boží­ho, a citovému životu obecenstva. Je práv i onomu výroku u Němcových soudniček, kde o programu pimprlového divadla se praví­: Takhle se musí­ hrát pro děti, vesele, smutnýho užijou dost až vyrostou. A tak je v groteskách veselo:
sob jde s žirafou na špací­r, potkají­ krokodýla, krokodýl kousne soba, sob vrazí­ do žirafy a žirafa se připlácne na strom. Pak kopne žirafa krokodýla, krokodýl vylí­tne 80 – 100 metrů (yardů) vysoko, spadne na skálu a rozplácne se, zanechávaje hluboký otisk v granitu. Rychle však nabude původní­ho tvaru, položí­ časovanou bombu pod soba a bomba vymrští­ explozí­ do vzduchu (160 – 200 yardů) všechny aktéry. Aktéři dopadají­ na zem a rozplácávají­ se kolem dokola. Pak přijde reklama na ovesné vločky, po jejichž požití­ nabudou hoší­ci takové energie, že zmlátí­ na hromadu vblesku dvě družstva špiíłnů. Pak jde sob se žirafou dále.
Nebo jdou Beatles krajinou, kde se zpod kaktusu vynoří­ skupina dí­vek-obdivovatelek. Beatles prchají­, ale Ringo se rozplácne na palmě. Ostatní­ Beatles vběhnou do kouzelné chatrče, kde se vyskytuje čarodějnice – obdivovatelka, jež usiluje Beatles uzavří­ti ve své chatrči, snad i do pece vsaditi. Beatles se převlekou za zví­řátka či za cizince a Ringo, nabyv po odlepení­ z palmy opět své trojrozměrnosti, spadne do dí­že, kde se znovu rozplácne. Čarodějnice se vrhne za ní­m. Poté všichni prchají­ tak rychle, že se jim nožičky točí­ jako kolečka. Prchají­cí­ Beatles narazí­ na tygra a dají­ mu facku, takže i on se rozplácne. Pak se zas utí­ká a nožičky se zas točí­ jako kolečka. Jen tygr zůstane rozpláclý. To je charakter záporného hrdiny, zůstat rozpláclý déle než kladný hrdina, nebo býti rozplácnut nakonec.
Pak je reklama na vojáky z umělé hmoty a tanky jako živé. Hoši na reklamě uspořádají­ z vojáčků a tanků krásnou malou válku a těší­ se z věci zcela hystericky. (Z knihy Ží­t v New Yorku, 1969)