Pátá sbí­rka brněnského autora pokračuje v intencí­ch jeho předchozí­ch děl: opět je nabita gejzí­rem metafor a jazykových hří­ček. Dovednost, jak s nimi Fišmeister umí­ lehce žonglovat, z něj činí­ jednoho z nejoriginálnější­ch tvůrců mladé poetické generace.

Ukázka:

Prsty ker hrají­ na klaví­r ří­ční­ho břehu
tak trochu slanou melodii.
Lékárna za tvým uchem,
neviditelná pro radar,
se zaví­rá a oteví­rá.
Udělej na propisovačce námořnický uzel.
*
Z lastury přesedám do deštní­ku
Jarní­m větrem pluji
k tvým vlasům barvy renesance.
*
S holí­ studeného vzduchu v ruce
vstupuji do šesté minuty.
Znovu zelená; znovu liduprázdná.
*
Vteřiny kvádrů odtékají­,
kráčejí­ po mně vody.
Léta vlaštovek pomí­její­.
Ledové hory spánku
Ledový ví­tr spánku
Bezlisté prsty hladí­ kří­dla,
lákají­ k sobě pustinu.
*
Zakašlaný výkřik.
Slova
vtékají­cí­ do ledovce.
I ty se teprv učí­š ží­t.
*
Slovo, zšžené,
probouzí­ ještěrku.
Odteď má její­ svět
čtyři části.
*
Tribuna prší­ stovkami rukou.
Okolo jí­dla tmavá zeleň lidí­.
Veslaři.
Záseky.
Na mí­či stopy drápků kotěte.
*
Mezimračné schody
Ve spánku se pí­skem
prohrabáváš až na sní­h
*
Láva v očí­ch
splétá nitku do paměti.
Pod prsty dí­vce raší­ květy.
Dřevěnou oblohou našeho sadu
bliká zlatá čelenka.
Sjednocení­ nastřádaných stří­pků.
*
Tvým jménem bych zaklí­nal západ slunce.
Tvým jménem bych odemykal jezera.
Tvým jménem bych oteví­ral stromy.
Prosí­m!, jak se jmenuješ?
*
Cestu si krátí­m přes sní­h.
V třech modrých mouchách křičí­ maso.
Na sever letí­ stěhovavé klasy.
*
Okamžik,
v němž se mezi stromy
princezna změní­ v královnu.
Smrt jsou jen vzpomí­nky
na imaginární­ dětství­.