Druhé vydání­ švodní­ho dí­lu Spisů, které vyšly ve 20. letech minulého století­ a jsou pro dnešní­ho čtenáře prakticky nedostupné, pojí­má veškerou Gellnerovu poezii, k ní­ přiřazuje málo známou básnickou pozůstalost a překlady. František Gellner byl představitelem osamocené revolty, výsledkem byla ironie a hořce výsměšný postoj ke společnosti, někdy až provokativní­. Zpočátku se vysmí­val měšťáckým ideálům, morálce a šosáctví­. Později ironickým postojem zastí­ral bolest zklamaného srdce a v básní­ch sí­lila touha po citu a lásce, smutek přecházel v tesknou melancholii. Jeho poezie je dodnes hojně čtena a hudebně zpracovávána, za všechny jmenujme skupinu Katapult nebo pí­sničkáře Pepu Nose (viz album Bojové pí­sně, Carpe Diem Records 2006).

Ukázka:

PERSPEKTIVA

Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není­ jinakej.

Dnes buďme ještě veselí­
na naší­ bí­lé posteli.

Zejtra, co zejtra? Kdožpak to ví­.
Zejtra si lehneme do rakví­.

SMUTEČNíŤ

Zbyla mně veteš vzpomí­nek,
zástavní­ list z mých hodinek
a zablácená promenáda
z dob, kdys mne ještě měla ráda.

V městě teď bouří­ karneval,
a já bych slzy proléval.
K špadku spěje moje firma.
Pánbu mne pere všema čtyrma.

MILOSTNí PíŤSEŇ

Přes povinnosti pří­kaz svatý
můj život s tvým je šzce spjatý.

V svých snech, jež smiřují­ mě s žití­m,
tvou ruku na svých prsou cí­tí­m.

Jsme jako ďáblu zapsán tobě,
ať žiješ kdes, ať hniješ v hrobě.