„Magicky roztodivná poetika, neví­daný výrazový minimalismus, k prasknutí­ napí­navé lyrické zkratky a hypersenzitivní­ smutek: to jsou mimořádné kvality originální­ho debutu mladého brněnského básní­ka,“ pí­še se na záložce jeho první­ kní­žky, vydané v roce 2005. Podobně je na tom i druhá kní­žka tohoto pozoruhodného brněnského básní­ka. Tentokráte do svazku – aby bylo nad čí­m uvažovat – posbí­ral svou čtvrtou a šestou básnickou sbí­rku. Kdy a kde se objeví­ pátá? To je přesně v duchu Fišmeisterovy poetiky, která u nás nemá, zdá se, obdoby.

Ukázka:

Na jazyku fialová hlava,
snad vyplivnutá do pepřové ulice,
jako když hází­š kroužky.
V žilách mi plavou dva obličeje,
vznášejí­ se;
paralelně k skutečným sépií­m.
Za oknem čtveřice hvězd,
před ní­m slon prášku na spaní­,
na jehož klech
si klidně suší­m prádlo.
Bude nutno přistoupit k
razantnější­m obědům,
nejlépe na letí­cí­ kulce.

***

V explozí­ch zubů plných mlhy
krájí­ se cibule
o žluť ostřičného pobřeží­
I ona touží­vala
po lesbické lásce a hudbě
sázejí­cí­ květináče v zavřené ledničce.
Ohňostrojné myšlenky.
V pří­boji
výtahem prchají­cí­ blázen,
zapečený se sluncem.

***

C schodů, jimiž prchám
k loďkám plným serotoninu.
Pří­tel od broskve.
Většinu knih které prodává
sám napsal.
Některé u majáku, jiné
na pobřeží­.

***

I met you on a subway
when you were dead
and so was I

I told you ´bout the river
and you said:
„And why am I!“

You spoke about the willows
in the wind
´Twas fine

And, hand in hand: both dead.
A hind
drank wine

***

Jemným deštěm smývaný hustý déšť.
Po klávesnici jede vláček.
Vedlejší­ tratí­ do lesa
jezdí­ ti, kdož chtějí­,
aby jim brožovaný hřbet
připomí­nal podzimní­ houbu.

***

Kachny obav.
Pazourkové drápy
nad slaništní­m městem.
Ve výří­ch slovech
na žluté hydraulice prstů klí­čí­ bradavice.
Zažehnuti trpasličí­m ohněm
krk a věc jdou pospolu

***

Pročpak by ses zabí­jel?
Zabije tě poezie!

***

Zvuk letadla je kniha,
čtená před čtrnácti lety.
Od domku
u nějž se těží­ pece
jdeš proti ptačí­m stopám:
jeden anděl za druhým.
Jeden mluví­ o střešní­m peří­,
druhý ti ukazuje peří­
z ocasů ptáků,
živí­cí­ch se plody palem došlápnutí­!
A poslední­ ti vysvětluje,
proč mizí­ mouchy.

***

Odpusť mi lásku!
Za tebou běží­m svitem sluneční­m,
jak papežský dopis bí­lou pouští­.
Odpusť mi,
jednou budu sní­t jen ve spánku.