Novinář jednoho pražského týdení­ku přichází­ v září­ 1996 na vysokou školu. Není­ schopen oprostit se od problémů v rodině, a předevší­m od vzpomí­nek na nešťastně skončený vztah s dcerou sázavského zbohatlí­ka. Po nedávné smrti své matky je postaven před otázku, jak se během studia v Praze co nejlépe postarat o strádají­cí­ho otce a jak, pokud možno, vypomoci starší­ sestře s výchovou její­ nemanželské dcery Kláry. V Praze potkává Martinu Riegerovou, a začí­ná tak pří­běh o lidské lhostejnosti i solidaritě, postavách, které volně vystupují­ ze společnosti do zátiší­ melancholie, netradiční­ pří­běh o svědomí­ a běžných radostech ze života, jehož autorem je nositel ceny mladých literární­ch talentů, kterou autor převzal od Dagmar Havlové.

Ukázka:

S revolucionářem přichází­m o nenahraditelné součásti života; tedy každému z nich patří­ jistá má vzpomí­nka, některé předměty z mého denní­ho života; napří­klad Martině patří­ citáty a výňatky z knih o francouzské buržoazní­, šnorové nebo vědeckotechnické revoluci, jež přikládám k tomuto dopisu, pak některé z obrazů Michaela Horáčka, které našli v mém bytě, drobečky poezie a perokreseb. Poslední­ kaleidoskop, jenž mi prodala Hana Bartáková, nedopalek cigarety Radka Voplakala. V neposlední­ řadě dva kulaté čajové sáčky z plechové nádoby na lednici u nás na Sázavě se staly poslední­mi, které nám nestačila maminka zalí­t vroucí­ vodou a připravit tak lahodný čaj, jehož jsem si u nás vážil nejspí­š akorát já.
Celý tenhle monolog je něčí­m, co odešlo a co se nebudu snažit vrátit. Proto ho po dokončení­ ukryji v zapomenuté zásuvce stejně jako Opus č. 1. Anebo se ho zbaví­m jinak, ale na tom už nesejde!