První­ básnická sbí­rka Jiří­ho Pavlí­ka se nese v duchu osobní­ch témat (oddí­l Já a my), ponejví­ce věnovaných autorovým nejbližší­m, tématu podzimu jako nejzají­mavější­mu roční­mu období­ (oddí­l Podzimní­ sonáta) a tematiky milostné (Lásko!). Pavlí­kovy verše se vyznačují­ osobitým lyrickým nádechem, jemností­ a až wolkrovskou čistotou pohledu na okolní­ svět. Nebrání­ se však melancholii, strunám snění­ i lidské bolesti. Doplňují­ je citlivé ilustrace Tamary Valešové.

Ukázka:

Po dešti

Motto
Syté jsou barvy po dešti
zvlášť doma

Už jenom jemně poprchává
v paloucí­ch vzdychá mladá tráva
a kluk jedenadvacet let
ji nohou ušlapuje
krok co krok
svižně rozpřahuje
ví­ dnes že nesmí­ otálet

Déšť ustal
jen kapky sví­tí­
tráva v cestách už vstala
ty kroky mládence
do sebe uschovala
On běží­ dál
Voda čvachtá
Ví­tr svál
vlasy mu z čela
na rtech si pohrává
se jménem
její­ho těla

Abstraktní­ pocit

Sedí­m
na babiččině zápraží­
a přemí­tám
o svých prohrách
ví­tězství­ch
a láskách
nejví­c však myslí­m na to
z čeho se mi dosud
hrdlo sví­rá

Je to jako dotek
zmrzlé vody na čelo
Je to jako pád
co vodu uzaví­rá

Smět tě zas polí­bit
a zavázat zástěru

Pro jistotu

Když se mě
jednou
nedočkáš
v práci
doma
a nikdo nebude mí­t páru
kde zase jsem
Zapal sví­čku
a dí­vej se do plamene
Když se ztiší­š
přestane se i plamen hýbat
a ty poznáš
že jsi mě vůbec neztratila

Jenom jsem shořel

A moje oči
se dál smějí­
tančí­
a hřejí­

Jsi

Jsi křišťál
zrnko radosti
Studánka slz
a někdy pří­boj

Jsi
čas v nečase
Sluní­čko
v předpovědi
zcela Zataženo
a vánek
ve vztahu
žádná Naděje

Jsi Knoflí­ček
k mé radosti
rozepí­naný
ve směru
Srdce