Po šspěšném debutu Průvody k popravám (2001) vydává Michael Lorenc, člen básnického sdružení­ KRB, druhou sbí­rku, v ní­ž tepe halasovská dikce, nejspí­še z období­ Tváře. Daří­ se mu v ní­ být šsporný, a přitom dostatečně sdělný, a zbytečně nekaší­rovaný. Je to poezie niterná, hloubavá, nehalasná, zato – jak bylo naznačeno – halasovsky obsažná. Vní­mavého čtenáře si zí­ská svou meditativností­, jemnou metaforičností­ a závratnou touhou být k životu pravdivým zrcadlem. Ilustrace Jindra Čapek.

Ukázka:

VíBENíŤ Vraťte se ke mně, mí­ ptáci duhoví­, které jsem v dětství­ vypustil! Vraťte se z oblohy nedohledné pod krovy mého domu. Vraťte se k pí­sničkám v korunách stromů. LOUČENíŤVíBENíŤ Vraťte se ke mně, mí­ ptáci duhoví­, které jsem v dětství­ vypustil! Vraťte se z oblohy nedohledné pod krovy mého domu. Vraťte se k pí­sničkám v korunách stromů. LOUČENíŤ Jsou kameny, jež obsahují­ slova, jsou horstva sestavená z vět. Je mlčení­ bez konce a bez domova, je loučení­ tiché jako květ. OBÄšTI Na zlatistém obilí­, v dešti střel, duše volavek se zmocnily dí­včí­ch těl. Čeká se na první­ hvězdu a na poslední­ sbohem – na to jediné v mnohém bez kří­del. ZIMNíŤ SLUNCE Schází­ mi stesk malých nádraží­ a chaos velkých. V mém vědomí­ naráží­ na výšku ší­řka délky. Co není­ spočí­táno, zváženo a změřeno, jako by nebylo věcí­ ani bytostí­. Zasněženou arénou světa prokmitává kopuletá hlava milosti. Jsou kameny, jež obsahují­ slova, jsou horstva sestavená z vět. Je mlčení­ bez konce a bez domova, je loučení­ tiché jako květ. OBÄšTI Na zlatistém obilí­, v dešti střel, duše volavek se zmocnily dí­včí­ch těl. Čeká se na první­ hvězdu a na poslední­ sbohem – na to jediné v mnohém bez kří­del. ZIMNíŤ SLUNCE Schází­ mi stesk malých nádraží­ a chaos velkých. V mém vědomí­ naráží­ na výšku ší­řka délky. Co není­ spočí­táno, zváženo a změřeno, jako by nebylo věcí­ ani bytostí­. Zasněženou arénou světa prokmitává kopuletá hlava milosti.