Skvostný výbor nejkrásnější­ch lyrických príłz žijí­cí­ho klasika jižní­ Moravy je jak v domácí­m, tak i světovém měří­tku zcela unikátní­m vydavatelským projektem. Kniha, vytištěná na matné kří­dě, je doplněna nejen dvaceti fotografiemi reportážní­ho a portrétní­ho charakteru, ale zejména dvěma nosiči, které obstojí­ jako umělecká dí­la samy o sobě. Teprve dohromady s knihou však tvoří­ provázanou kytici nevšední­ literatury, fotografií­, mluveného slova a filmových obrazů.

CD Druhý pramen duhy – autorovy príłzy tu mistrně interpretuje Ladislav Lakomý, na cimbál doprovázený primášem CM Jury Petrů z Kyjova Jiří­m Petrů. Za pomoci lahodného hercova hlasu se přenesete do mámivého kraje kolem Dyje, projdete stezkami pod horou Pálavou či se poohlédnete po těch nejkrásnější­ch nevěstách z kraje, který uhranul tisí­ce lidí­. (Rozsah 55 minut)

DVD Krajina révového listu – filmová oslava kraje a lidu pod Pálavou byla natočena během čtyř roční­ch období­ roku 2004 v řadě obcí­ Břeclavska, Mikulovska a Hustopečska. Zaví­táte na Tvrdonické slavnosti, na hody do Lanžhota, poznáte nevšední­ krásu lednicko-valtického areálu, temnou pří­tulnost vinných sklí­pků, práci vinařů, zkrátka budete svědky jedinečnosti kraje „ošaceného“ vinicemi. Komentář namluvil Ladislav Lakomý, hudbu složil francouzský skladatel Damien Riba. (Délka 40 minut)

Ukázka:

Slunce v duši

Když se kdekoliv jinde než v Krajině révového listu řekne, že začí­ná podzim, zazní­ to tak nějak tklivě a nostalgicky, ba pří­mo smutně, jako kdyby končilo něco moc pěkného, teplého, pří­tulného a voňavého, mezi čí­m bylo radostným potěšení­m pobývat a uží­vat si toho od slunka východu do červánkového soumraku a mnohdy i ve vlahých nocí­ch pod taktovkou slaví­ků, ve vlahých nocí­ch prozářených Měsí­cem a světluškami, a začí­nalo něco pošmourného, studeně a vlezle vlhkého, před čí­m je lepší­ schovat se někam pod střechu k ohni z březových polen a ke šrůtce vyuzené bukovými špalky, jako kdyby podzimem začí­nalo něco, co je lepší­ prospat někde v teple pod ovčí­ houní­.
Ale když se v Krajině révového listu pod Pálavou řekne, že začí­ná podzim, znamená to předevší­m a zejména, že začí­ná vinobraní­. A k tomu již není­ co dodávat.
Může být všelijak, na podzim v Krajině révového listu, může být i tak podzimně jako kdekoliv jinde na světě, smutno však být nemůže a ani nesmí­. Protože kdyby bylo v Krajině révového listu při vinobraní­ smutno, byla by to urážka toho budoucí­ho ví­na. A urazit něco, co ještě není­, to je velice podlý a záludný hří­ch.
Ví­no je zvláštní­ nápoj, toulavým vánkem posedlý a Sluncem požehnaný.
Ve ví­ně je nejen práce rukou, ale i bohatství­ hlavy a duše vinařovy.
Ví­no je nejen zkapalněné Slunce, ve ví­ně je také to Slunce, které vinař nosí­ v duši, když Krajinu révového listu zahalí­ podzimní­ studené mrholení­. Ve ví­ně je sdělení­, tajemství­ i poselství­.
Ve ví­ně jsou vzpomí­nky i naděje. Ví­no nás může povznést i zničit. Ve ví­ně je ukryto bohatství­ i chudoba.
Ví­no je tak zvláštní­ nápoj, že mnohdy ani není­ možné seriíłzně rozhodnout, jestli si člověk ví­no vymyslel pro svoje potěšení­, nebo stvořilo-li si ví­no člověka k obrazu svému.
Kéž bychom vždycky nacházeli ve ví­ně jenom to, co v něm s dobrou ví­rou čistých myšlenek hledáme. Kéž by to, co ve ví­ně nalezneme, nikdy nedělalo hanbu ani nám, ani tomu ví­nu. My si to za osudovost naší­ klopotné životní­ pouti snad i zaslouží­me, byť jsme nádoby hří­šné, no a vůči tomu ví­nu je to pří­mo naše povinnost.
Člověka při ví­ně poznáš!
Jenom jedno takové poznání­ je první­.
Dobré roční­ky ví­na se naštěstí­ opakují­. A i když to naše poznávání­ již nikdy nebude jako poprvé, vždycky bude nějakým zázrakem z vyšší­ moci takové, jaké nikdy předtí­m nebylo.
Člověka při ví­ně poznáš, a vždycky to začí­ná v těch dnech zkraje podzimu, v nichž vinohrady vzplanou na povel polední­ch zvonů rudými a žlutými plameny, a nám, nádobám hří­šným, zavoní­ burčák za humny Krajiny révového listu pod Pálavou.