Znalost folkové muziky autor prokázal už svou první­ monografií­ z této oblasti - titulem Takový Žalman (truvér naděje). K osobě pí­sničkářské legendy se poprvé dostal při spolupráci na 1. svazku Krylových spisů s názvem Texty pí­sní­ (Torst, 1998), v němž je autorem Hudebně historického komentáře. Při sběru a studiu materiálů k němu vznikly i jeho důsledně (a nejednou až s překvapivými závěry, mýty a omyly) odhalují­cí­ komentáře ke Krylovým pí­sničkám a hudební­m nosičům. Ty jsou předevší­m hlavní­m "hrdinou" kní­žky, která je nepřehlédnutelným kamí­nkem v poznávání­ Krylovy osobnosti a tvorby.

Ukázka:

"Jaký vlastně byl?" dostala kdysi otázku Yvonne Přenosilová, Krylova kolegyně ze Svobodné Evropy. "Velice citlivý a strašně sebekritický, neustále nespokojený sám se sebou. Měl kvůli tomu i mindráky. Nikdy nebyl slunným kamarádem, spí­š býval zamračený," odpověděla lakonicky. Není­ to totiž až tak důležité, naví­c rozličná osobní­ svědectví­ si značně protiřečí­. Snad ví­c než u nich se dá vyčí­st ve "velkém" evropském horoskopu. Ten Krylovi přisuzuje oblibu ruchu a pozornosti kolem jeho osoby, hýčkání­ si nezávislosti, ctižádost, vyvinutý pud sebezáchovy, ví­ru ve vlastní­ schopnosti,odmí­tání­ rad ostatní­ch, řečnickou přesvědčivost, vědychtivost a sečtělost, jakož i vůli zastiňují­cí­ rozum a cit.