Na rok 2004 připadají­ hned dvě výročí­ Karla Kryla: 3. 3. uplynulo 10 let od jeho předčasné smrti a 12. 4. by pro změnu oslavil šedesátiny. Znovu vycházejí­ stará alba, nadále s řadou chybných šdajů. Ze všech tří­ důvodů má tudí­ž smysl nové, rozší­řené vydání­ kní­žky, která vyšla poprvé před 5 lety a byla záhy rozebrána. Připomí­ná Kryla jako pí­sničkáře a básní­ka, sběrnou metodou materiálů odhaluje mýty, omyly a scestná tvrzení­, která jsou s ní­m stále spojována. Přináší­ zatí­m nejucelenější­ pohled na pí­sničkářskou tvorbu Krylovy osobnosti. I proto je nepostradatelným titulem pro všechny milovní­ky jeho pí­sniček. Podle názoru kritiky se jedná o dosud nejlepší­ krylovskou encyklopedií­, jaká kdy vyšla.

Ukázka:

Když se 1969 Krylův dlouhohrají­cí­ debut 24. března objevil, znal titulní­ â€žprotestsong“ bezmála každý posluchač pop-music. Všeobecné mí­nění­ o tom, že vznikl v srpnu 1968, však vážně zpochybňuje Jaroslav „Kobra“ Kučera, taktéž někdejší­ člen Divadélka na zámku, respektive Divadélka pro známý: „!jední­m jsme si ! jisti. Že textappeal K+K+K měl v 67. roce reprí­zu... Nu a tady jsme všichni slyšeli poprvé Bratří­čka. Když jsem to v Lucerně v roce 1990 Kájovi ří­kal, pokyvoval hlavou. ,Ale ty jsi na Svobodné Evropě tvrdil, že jsi ho složil ve vlaku při okupaci. Proč nechceš připustit, že jsi vizionář, teď bys z toho mohl mí­t živnost,‘ ří­kal jsem vážně humorně. ,Je to možný, ale nech to tak,‘ odvětil...“ (...and you, 4, 1997, šnor.) Čteme-li Kryla pozorně, vizionářství­ nás musí­ napadnout nejednou. Kupří­kladu v devadesátém třetí­m roce v Půlkací­ři řekl: „Představ si, že by prezident Spojených států, což je dnes prakticky jediná velmoc, prohlásil: Zasáhneme v Jugoslávii. Zasáhneme – to může být vykládáno mnoha způsoby. Je třeba ří­ct: vojensky nezasáhneme, nebo: zasáhneme vojensky, ale! Když zůstane jenom zasáhneme, tak je to hrozba.“
Krylovo „zatajení­â€ś, pokud k němu opravdu došlo, mohlo mí­t svou lákavou pří­činu v jeho náhle neví­dané popularitě. Autorova volba nepřiznat pravdu – opakuji: pokud k ní­ došlo – však v horizontu budoucí­ pozice básní­ka se schopností­ â€žvidět“ i to, co se teprve stane (J. K. Kučera: „Jeho pí­sně zí­skávaly na aktuálnosti časem. Náhle ta poezie, původně lyrická, se stala epikou, pří­během, surrealismus se měnil v realismus.“), mu spí­še ublí­žila. V tuhle chví­li ví­me jedno: jako neexistuje důkaz o dataci pí­sně k roku 1968 (Hutkovo plácnutí­, že jel ve vlaku zrovna ve chví­li, kdy Kryl tam pí­sničku Bratří­čku, zaví­rej vrátka dokončoval, nelze brát vážně), neexistuje ani důkaz, který by jednoznačně mohl vyvrátit tvrzení­ Kučerovo.
O ví­tězství­ pí­sničky v rozhlasové soutěži Houpačka se napsalo hodně, daleko méně už ale o tom, jakou roli sehrála při ukončení­ relace: „Autoři, manželé Černých, odmí­tli požadavek, aby z Houpačky vypustili šspěšnou pí­seň Karla Kryla ... Bratří­čku, zaví­rej vrátka..., a tí­m tedy program, jenž se vysí­lal téměř pět let, skončil.“ (Výber, 9. 5. 1969, č. 10.) Pravděpodobně tomu předcházel i spor jeho tvůrců. Alespoň to naznačila ve Svobodném slově z 26. 6. 1996 Černého tehdejší­ žena a kolegyně Miroslava Filipová: „...vzpomí­nky z té doby (napří­klad jak mne spoluautor nutil zfalšovat výsledky posluchačského hlasování­ a vyřadit Krylovu pí­seň Bratří­čku, zaví­rej vrátka či ví­těznou Běž domů, Ivane...).“