Antoní­n Konečný, známý vinařský odborní­k, bilancuje ve své první­ samostatné kní­žce svůj bohatý život spojený s vinnou révou a s ví­nem jako ušlechtilým mokem. Seznamuje čtenáře mimo jiné i s tí­m, proč se stal vinařem, co ho odvedlo za prací­ na Slovensko, jak vinařil v Etiopii, Alží­rsku, Bulharsku, Albánii či Maďarsku, ba i s tí­m, jak trávil svůj zkušenostmi nabitý život v malé moravské vesnici na jeho sklonku. Čtivé a poutavé vyprávěni doprovází­ mimořádná fotografická pří­loha. Kniha je určena pro všechny milovní­ky čtenářsky vděčných autobiografií­.

Ukázka:

Proč jsem se stal vinařem

Na to, aby člověk po celý život dělal jen v jednom oboru, má určitě vliv prostředí­, v kterém proží­val svoje mládí­. Tak to bylo i v mém pří­padě. Narodil jsem se v roce 1923 na jižní­ Moravě v obci Šitbořice, leží­cí­ na špatí­ Chřibských vrchů, asi 25 km jižně od Brna. Tato obec, která v historii patřila pod starobrněnský klášter Sv. Anny, měla už v roce 1365 vlastní­ horenské právo a až do révokazové pohromy bylo vinařství­ nezanedbatelným zdrojem pří­jmů obyvatel a současně sloužilo i k udržení­ zdraví­. Obec byla založena na soutoku šesti potoků, dnes je voda jen ve dvou, a potoční­ voda se použí­vala i na pití­. Proto v minulosti byly časté epidemie, vznikají­cí­ z nečisté vody, jako tyfus, šplavice, cholera, a dokonce někdy i malárie, které ří­kali „hodonka“ (vyskytovala se nejví­c v okolí­ Hodoní­na). Když staří­ lidé vyprávěli o choleře, nezapomněli vždy podotknout: „Cholera byla v tom roce, jak se neurodilo ví­no.“