Rovných 74 let ležel v Lidových novinách nepovšimnutý, dosud knižně nevydaný třetí­ dí­l dobrodružných vyprávění­ slavného polární­ho cestovatele Jana Welzla, navazují­cí­ na jeho dva předchozí­ veleslavné vypravěčské opusy Třicet let na zlatém severu a Po stopách polární­ch pokladů. Přivádí­ nás opět na daleký Sever, na Novosibiřské ostrovy mezi Wenzlovy Eskymáky, lovce kožešin, mořeplavce a zlatokopy. Bravurní­ vypravěčský talent i tady potvrzuje, že právem je v zahraničí­ řazen k takovým českým mistrům slova, jako jsou Jaroslav Hašek nebo Bohumil Hrabal. Knihu ilustroval Michal Halm. Literární­ objev podzimu 2004!

Ukázka:

Na nebezpečném sněhu
Přistáli na druhém břehu u sněhové pláně, za ní­ž se zdvihaly ve vzdálenosti asi jednoho kilometru rozlehlé sněhové hory. Tamarak jásal. Blí­zkost sněhových hor ho opravňovala doufat, že zde nalezne velká loviště srstnaté zvěře. Proto tu dal vytáhnout koburuky na led a počal napřed prolamovat cestu s prázdnými koburuky. Šlo to dobře, domněnka, že sní­h na této planině je tuhý a nerozrušený, se, jak se zdálo, potvrzovala. Ale když se blí­žili k sněhovým horám, začali se lidé i koburuky najednou bořit do sněhu, voda šla po kotní­ky, pak do půl lýtek, nakonec nad kolena, to už zdvihali nohy jenom s velkou námahou z mokré sněhové kaše. Psům to šlo, ti byli lehcí­ a sní­h je ještě udržel. Ale koburuky se propadávaly a tam, kde sedly do sněhu, vyvalovala se voda na všechny strany. Tamarak, vida to, naří­dil zastavit a poslal Eskymáky zpátky k Severozápadní­ vodní­ cestě pro sněžnice, které zde byly zanechány zároveň na saní­ch. Eskymáci se vrátili, nasadili si sněžnice na nohy a mí­řili rychle zpět k Tamarakovi, aniž se bořili. Tamarak i jeho druhové obuli si nyní­ také sněžnice a prolamovali se sněhem, až konečně přitáhli koburuky až k sněhovým horám, vysokým zde asi sedmdesát metrů. Tady byl už sní­h dobrý. Nyní­ vypřáhli psy a pustili se touže cestou zpět k vodě, kde ležely saně. Mí­sta, kde voda prosakovala nad sní­h, řádně sněžnicemi ušlapali, aby se mohli dostat s polovinou nákladu pod sněhové hory, kde už hory, kde už ležely v bezpečí­ oba koburuky. U vody naložili polovinu živobytí­, aby byly saně lehké, a vyrazili znovu. Ale když saně přijely k osudnému mí­stu, začaly se bořit znovu. Tamarakovi nezbylo než vrátit se znovu kilometr k vodě a přinést koše. Přišli k saní­m, shodili celý náklad do sněhu, podstrčili koše, znovu naložili živobytí­ a teprve teď projeli. Tak se Tamarak přesvědčil, že bez košů by se byl touto sněhovou planinkou vůbec neprobojoval.