Pátá sbí­rka Čechoaustralana, který se ve svých filozofují­cí­ch verší­ch tentokráte nechal inspirovat obrazy vynikají­cí­ho francouzského malí­ře Paula Cézanna. Kniha je právě reprodukcemi jeho vynikají­cí­ch děl vyzdobena a je tak asi doposud nejví­ce sevřeným Tomášovým celkem, jaký dosud vyšel z rukou tohoto bezesporu zají­mavého autora.

Ukázka:

MALOVíNíŤ SLOVY

Malovat slovy má jednu velkou přednost:
dají­ se tak totiž zobrazovat
i věci neviditelné a nedozí­rné.

Ale nejlépe ze všeho se dá
malovat mlčení­m! To však,
naneštěstí­ (či naštěstí­?), se dá těžko sdí­let.

SLOVA DO VÄšTRU

Na začátku – jsou to opravdu jen slova;
slova do větru, slova do bezvětří­, která bezcí­lně,
jako pýří­, jako prach poletují­ v dutinách mé hlavy.

Až když se pomalounku-polehounku snesou
na přitažlivé plochy mé bujné fantazie,
mohu prstem řeči začí­t do nich psát.

CHĹ®ZE, ŠATY A TVíĹ˜

Chůze, šaty a tvář – to ale až potom,
nakonec, neboť nejprve nebylo vidět
nic. Jen slyšet bylo – kroky.

Ale i ty až potom, neboť nejprve
se všechno skládalo jen v mysli, v představě,
a tam i ticho dokáže vyčarovat tvář.