..::Zpět::..
Druhý svazek Spisů světově proslulého básníka, překladatele, fejetonisty a esejisty, k jehož sudičkám patřila kromě jiného i americká a anglická literatura, tentokráte obsahuje tři slavné cestopisy: legendárního Anděla na kolečkách (1963), pozapomenutý titul Žít v New Yorku (1969), který takto teprve podruhé vychází po 35 letech, a do Asie zaměřenou Aladinovu lampu (1996). Zdobí je básnický jazyk, vtip a rafinovaně štržkovité postřehy, z nichž je skládán komplexní, nepřikrášlený obraz popisovaných zemí (USA, Indie, Čína, Rusko a další). Váz., 504 s., ISBN 80-86362-37-X, cena 450 Kč.
Ukázka:
To, co je v televizi, reprezentuje vkus těch, kdo ji dělají, nikoli obecenstva. Nikdo nemůže dlouho dělat něco, co stojí tolik času a námahy, aniž by to odráželo jeho zájmy!
Televize ztrácí vysokoškolskou mládež, stejně jako odehnala mnohé dospělé tím, že obhospodařuje nejnižšího společného jmenovatele, pologramotnou mentalitu.
Já neříkám, že by se měla televize zaměřit na intelektuální elitu. Já jen kážu demokracii.
Arthur Miller, 1966
V neděli ráno se musíme dívat na kreslené grotesky pro dítka. Musíme: jednak běží tyto grotesky na třech čtyřech kanálech a na zbylých už jen služby boží, jednak jsou grotesky přitažlivé ze samé podstaty. Kreslená groteska z definice je něco jako sladký polibek třinácté Mšzy, bohyně nezávaznosti a srandy.
Americké televizní grotesky pro dítka jsou utvořeny zajisté k obrazu křehké americké dětské duše. Duše křehké a systematické, odchované systematičností kreslených seriálů v nedělních novinách. Takže nejsou jen nějaké grotesky, ale grotesky ze seriálu o Špionážní veverce, o Atomovém mravenci, o Psu šerifovi, o Medvědu zlatokopu, o Přiblblém sobu, o Chobotnici v námořnické čepičce, o Beatles, o Nezničitelné žirafě, a podobně. Většinou jde tedy o seriály zvířecí, Beatles jsou jedinou výjimkou, i když vzdálenost zas není nějak zvlášť velká.
Děj všech grotesek je práv atmosféře nedělního rána, dne božího, a citovému životu obecenstva. Je práv i onomu výroku u Němcových soudniček, kde o programu pimprlového divadla se praví: Takhle se musí hrát pro děti, vesele, smutnýho užijou dost až vyrostou. A tak je v groteskách veselo:
sob jde s žirafou na špacír, potkají krokodýla, krokodýl kousne soba, sob vrazí do žirafy a žirafa se připlácne na strom. Pak kopne žirafa krokodýla, krokodýl vylítne 80 – 100 metrů (yardů) vysoko, spadne na skálu a rozplácne se, zanechávaje hluboký otisk v granitu. Rychle však nabude původního tvaru, položí časovanou bombu pod soba a bomba vymrští explozí do vzduchu (160 – 200 yardů) všechny aktéry. Aktéři dopadají na zem a rozplácávají se kolem dokola. Pak přijde reklama na ovesné vločky, po jejichž požití nabudou hošíci takové energie, že zmlátí na hromadu vblesku dvě družstva špiíłnů. Pak jde sob se žirafou dále.
Nebo jdou Beatles krajinou, kde se zpod kaktusu vynoří skupina dívek-obdivovatelek. Beatles prchají, ale Ringo se rozplácne na palmě. Ostatní Beatles vběhnou do kouzelné chatrče, kde se vyskytuje čarodějnice – obdivovatelka, jež usiluje Beatles uzavříti ve své chatrči, snad i do pece vsaditi. Beatles se převlekou za zvířátka či za cizince a Ringo, nabyv po odlepení z palmy opět své trojrozměrnosti, spadne do díže, kde se znovu rozplácne. Čarodějnice se vrhne za ním. Poté všichni prchají tak rychle, že se jim nožičky točí jako kolečka. Prchající Beatles narazí na tygra a dají mu facku, takže i on se rozplácne. Pak se zas utíká a nožičky se zas točí jako kolečka. Jen tygr zůstane rozpláclý. To je charakter záporného hrdiny, zůstat rozpláclý déle než kladný hrdina, nebo býti rozplácnut nakonec.
Pak je reklama na vojáky z umělé hmoty a tanky jako živé. Hoši na reklamě uspořádají z vojáčků a tanků krásnou malou válku a těší se z věci zcela hystericky. (Z knihy Žít v New Yorku, 1969)
|