„Řeč o provaze v domě oběšencově“ – tak zní pozapomenuté české přísloví, či spíš jen rčení – je to řeč o něčem, co tne do živého, řeč o čemsi, o čem se nemluví, co vzbuzuje rozpaky. Vyjádření, která se dotýkají věcí, na které by se nemělo myslet, zato spíš zapomenout. A právě o takovou řeč se pokouší knížka poznámek, úvah a postřehů, jak je přinášel v roce 2024 proud každodennosti do života básníka a publicisty Františka Schildbergera. Titul nepřímo navazuje na dvě předchozí autorovy knihy: Meziřádky (2022) a Řádky mezi řádky. Úvahy a okamžiky 2023 (2024). Řeč o provaze chce být jakýmsi završením úvahové literatury spisovatele nad naší každodenností.

Ukázka:

1. 1. 2024
L i s t

Nový rok, bílý list. Ale –
na žádném stromě
nerostou bílé listy,
každý list má
svůj
tvar,
svůj
odstín zeleně
a hnědi,
svá
drobná odmítnutí
jediného tvaru,
svou
bolest.

Žádný
nepřišel bez dějin,
každý si nese
svou cestu
od první živé buňky,
kdy se světa
dotkl Boží prst života

2. 1.
Nový rok začíná: obrovský, dosud nevídaný útok z Ruska na celé území Ukrajiny – více než sto sebevražedných dronů a raket, mezi nimi i deset raket Kinžal, ale ty byly všechny sestřeleny.
Celkem 5 mrtvých a asi sto raněných.

4. 1.
Počet ukrajinských dětí zavlečených do Ruska Ukrajinci odhadují asi na 19 tisíc; není proč jim toto neuvěřitelné číslo nevěřit. Ale i kdyby to byla jen polovina, i kdyby to byla jen čtvrtina, i kdyby to byla jen pětina tohoto počtu, tak je to něco příšerného. Každé ukradené a zavlečené dítě je nepředstavitelný zločin.

5. 1.
Prožíval jsem dnes díky televizi Noe krásnou mši svatou v bazilice svatého Petra ve Vatikánu. Svatý otec při ní – mimo jiné – řekl, že jsme zapomněli adorovat...
Mše svatá skončila někdy v 11.20, a už ve 12 papež promlouval z okna Apoštolského paláce k moři věřících na Svatopetrském náměstí. V Itálii, ovšem i ve Vatikánu, je dneska státní svátek.
„Adorace není ztráta, ale zhodnocení času,“ řekl Svatý otec kromě jiného. A hned to zopakoval: „Adorace není ztráta, ale zhodnocení času.“ A pak řekl, že to řekne ještě potřetí: „Adorace není ztráta, ale zhodnocení času.“ Nevzpomínám si, že by někdy něco podobně silně zdůraznil.

6. 1.
Město Pokrovsk, východní Ukrajina. Po ruských útocích ze vzduchu zůstalo 11 mrtvých, z toho 5 dětí. A množství raněných. Větší počet obětí než v jiný běžný smrtí a utrpením naplněný den.

8. 1.
Zaujala mne slova, která měl pronést bývalý náměstek ministra zahraničí Ukrajinské republiky Oleksandr Chalyj, jak je cituje ve své glose Mír, který nebyl (Týdeník Echo 1 / 2024, s. 27) redaktor Daniel Kaiser: Pustin prý „se pokusil o všechno možné pro uzavření dohody s Ukrajinou“. O všechno možné? Tedy i o návrh na úplné vyklizení Krymu, obsazeného v rozporu s mezinárodním právem? O skončení vyzbrojování a hecování separatistů na východní Ukrajině? O veřejné uznání, že své vnitřní spory si Ukrajina musí (a může!) vyřešit sama? O uznání, že stejně tak Ukrajina jako Rusko jsou suverénní státy, které mají právo uzavírat spojenecké svazky s tím, s kým samy uznají za vhodné, třeba i s NATO, pokud bude NATO chtít, a nikdo třetí jim v tom nemá právo bránit? Pokud ano, pokud se Putin skutečně pokusil o „všechno možné“ – pak nechápu, jak mohla vypuknout válka.
Vztah USA a NATO k Ukrajině byl pro mě až do války záhadou: na jedné straně povzbuzovaly Ukrajinu k tomu, aby se hlásila do NATO, na druhé straně ji vytrvale odmítaly. Jako slečna, která chce, aby se o ni ten pán ucházel, ale nechce se s ním vyspat – není to vcelku jednání příliš morální.
Členství v NATO by bylo v nejlepším národním zájmu Ukrajiny. Na rozdíl od vyhlášení neutrality. Dějiny nás totiž opakovaně učí, že pro země ležící na křižovatce velmocenských vektorů, je neutralita ta nejhorší možná varianta. Pro zločinné režimy je neutralita pozvánka k agresi. Doplatila na to dvakrát Belgie, za první světové války také Řecko, neutralita neochránila Finsko před útokem Sovětského svazu v roce 1939, neutralitu vyhlásilo Maďarsko v roce 1956. Něco mi říká, že kdyby Ukrajina stihla včas vstoupit do NATO, Rusové by ji nenapadli. Zato kdyby se vstup do NATO nezdařil trojici pobaltských států, určitě by se přetlak ruské válečnické agresivity obrátil právě proti nim jako proti daleko snadnější kořisti, než je Ukrajina. (Ostatně v takovém Lotyšsku je větší procento Rusů než na Ukrajině, určitě by se tím dalo hezky argumentovat, stejně tak jako heslem „Riga byla přece vždycky jenom ruská“.)
A ještě jedna poznámka myslím, že se nedá říct, jak se píše ve zmiňované glose, že NATO je namířeno proti Rusku. Zato je NATO (a vždy bylo) namířeno proti možné agresi ze strany Ruska – což je rozdíl. Nebo to berete tak, že Rusko a ruská agrese je totéž?