Výjimečná edice Čapkových Obrázků z Holandska k 90. výročí jejich 1. vydání. Zahrnuje autorovu dnes již klasickou knížku, kterou editor doplnil druhou, přinášející scénář filmového dokumentu natočeného podle výše uvedené předlohy a něco mála slov k němu (proč vznikl, jak, kdy a kde…). Dvě knížky v pouzdře doplňuje flash karta s mimořádným obsahem: jednak s českou verzí filmu natočeného podle výše uvedené předlohy (HD, 32 min., plus jazykové mutace – anglická, německá, polská a holandská) a jednak s dalšími doplňky k Čapkovu cestopisnému titulu, mimo jiné s originální fotografií pořízenou režisérem filmu při pobytu filmového štábu v Nizozemí.

Ukázka:

Přístavy
Nezapírám to, jsem bídná pozemní krysa; snad právě proto mne okouzlují přístavy, kde jaký vidím, i když je to jen černý kůl s přivázanou kocábkou. Po jisté stránce dávám přednost přístavům rybářských bárek, lodičkám se stěžni a rahny a plachtami a lanovím; neboť toto jsou lodice snů, plachetnice dobrodružných cest –
„Stáhněte boční plachtu!“ zvolal kapitán. „Šest mužů k čerpadlům! Přetněte lana!“ Kde jste, staré brigy a šalupy a trojstěžníky vyzbrojené kulebrínami, kde jste, opilí kapitáni mávající devítiocasou kočkou a skoupě odměřující reptajícímu mužstvu plesnivé suchary a červivou vodu? Z té staré krásy už zbývají jen bárky slanečkářů s červenou plachtou, která zdálky vypadá bílá, s rozvěšenými sítěmi a rozvážným kutěním rybářů v monumentálních nohavicích; ale i tady je dobře postát, zeširoka opřen o zábradlí, a odborně plivat do černé vody a zamyslet se hluboce a klikatě jako ty odrazy stěžňů –
Stáhněte plachty, hoši, a sviňte lana; kampak se hrabat s brigami a škunery tadyhle ve vodách Ije či Maasy, v Bařinech rotterdamských, v dokách a partech Amsterodamu; kampak se hrabat mezi ty pekáče s obilím, ta pandera s uhlím, ty tanky, elevátory, síla a jeřáby a pojízdné mosty a bagry a bíle paqueboty z Jávy a Indie a z Guayany a zavalité motorky a parníčky lodivodů, mezi ty nákladní machny, které se zahazují s pakáží všech prokletých přístavů světa, a šedivé men o’war, a líné vlečňáky, kampak se hrabeš, člověče, se svým suchozemských slovníkem mezi tyhle bučící mořské krávy a slony a černé svině, do toho nesmírného mořského chléva, kde to funí, krmí se, spí a zvoní a řinčí řetězy, koukej, tady ti hnědí Malajci s květovanými turbany, koukej, ta slizká a olejnatá voda? To je roztok zlata z celého světa.
Pak se řekne malá země. Zemička, která má své paluby po celém božím světě. Maličká země, ale přisátá k prýštícím vemenům Veliké Vody; tady ji slyšíte píst, až se zalyká.
A večer v uličkách u přístavu se rozžehnou stažené rudé záclony, orchestriony řinčí a bachraté holky vyplouvají do černých vod noci, staré a utahané nákladní koráby čekající na své kargo.