Kniha Milovníci sportu aneb smrt darebáka je první ze série detektivních příběhů se společným názvem Milovníci ze školského prostředí, které spojuje postava vyšetřovatele Dana Švédy. Tento hlavní hrdina připomíná s trochou nadsázky kultovní postavu detektiva Phila Marlowa z románů Raymonda Chandlera, i když jeho jméno odkazuje spíše na severské vzory. Není sice klasickým detektivem, přesto se pouští do vyšetřování případů, ve kterých profesionálové selhali, a přes četné šrámy je vždy úspěšný. Vedle poutavého děje a nezbytné dávky erotiky se čtenáři seznámí i s kritickým postojem autora ke stavu současného českého školství. V prvním příběhu Daniel Švéda vyšetřuje úmrtí gymnazisty. Na základě svých zkušeností odhalí, že se nejedná o školní úraz, ale o vraždu. Ve spolupráci s policií, kolegy ze školství a dalšími osobami inspektor postupně objevuje nové a nové skutečnosti, které ho nakonec přivedou k rozřešení případu a také k odkrytí dalších trestných činů. Napínavý detektivní příběh je vhledem do současného školského systému, jehož nedostatky se stávají hlavním viníkem zločinu.

Ukázka:

1. kapitola

Byla ještě tma, když jsem se opatrně, abych nikoho nevzbudil, vyplížil z dceřina bytu v Čakovicích. Měl jsem sice svůj vlastní byt ve starší zástavbě, s optimistickým výhledem na Olšanské hřbitovy, ale občas, když šla dcera s manželem do divadla nebo do kina, hlídal jsem jim děti. Dělal jsem to bez remcání, ale přesto jsem byl rád, že mladší dcera bydlí s rodinou až v Olomouci.
Z Prahy jsem vyjel něco po šesté, abych se vyhnul ranní špičce. Dá se říct, že se mi to i podařilo, a za půl hodiny jsem byl na dálnici. Cílem mé cesty byly Bobrovice, menší městečko asi dvacet kilometrů od Brna. Na místním gymnáziu se stal smrtelný úraz. Žák posledního ročníku se pověsil za ruce na břevno házenkářské branky na školním hřišti, ta se převrátila a při pádu mu zlomila vaz.
Stalo se to včera odpoledne a ředitel nahlásil tuto mimořádnou událost, jak mu předpisy velí, na Českou školní inspekci. Od doby platnosti nového občanského zákoníku totiž raketově narostl počet případů, kdy rodiče žádají odškodnění za úrazy svých potomků ve škole. Školy jsou proti tomu sice povinně pojištěny, ale pojistky jsou poměrně nízké, a tak se rodiče soudně domáhají vyššího odškodnění od zodpovědných osob, většinou ředitelů nebo učitelů příslušných předmětů. I banální úrazy jako zlomeniny nohou nebo rukou se tak mohou dočkat i statisícových plnění.
Česká školní inspekce sice při kontrolách provádí i šetření bezpečnosti, ale jedná se pouze o preventivní záležitost, a proto zřídila zvláštní odbor, který má závažné úrazy prošetřit a pokud možno zabránit těmto šíleným plněním. Vedoucím zmíněného odboru, který kromě mě nemá jiného zaměstnance, jsem byl jmenován já. A tak když se něco závažného někde v republice na škole stane, jedu tam. Práce mám dost. Každý rok je na ministerstvo zasláno na čtyřicet tisíc vyplněných tiskopisů „Záznam o úrazu“. Drtivá většina z toho jsou ovšem běžná poranění, která, samozřejmě, nepřešetřuji. Je možná zajímavé, že už více než tři roky se na žádné škole v republice nestal smrtelný úraz. A to i přesto, že každý rok zemře v České republice na následek úrazu více než tři sta dětí a mladistvých do osmnácti let. Dalo by se tedy bez nadsázky říct, že škola je pro ně to nejbezpečnější místo. A stejně do ní, parchanti, nechtějí chodit.
Na tomto případu mě, i když telefonické informace byly velmi kusé, zarazila jedna věc. Před několika lety, v době masivního budování sportovišť, zejména z prostředků EU, se čas od času úrazy způsobené házenkářskou brankou stávaly.
Vzpomínám si na jednoho tělocvikáře, který se vytahoval před děvčaty z maturitního ročníku a dělal na břevně shyby. Při seskakování si zahákl snubní prstýnek za očko k upínání sítě, a přišel tak o dva články na prsteníku. Dalo mi pěknou fušku, aby mu to pojišťovna uznala jako pracovní úraz. Když pak přišlo odškodnění za trvalé následky, jeho manželka poprvé nelitovala, že si vzala učitele.
Potom však byl ministerstvem školství zaslán na všechna školská zařízení závazný pokyn, který mimo jiné nařizoval upoutání břevna branky k pevnému ukotvení, aby nemohlo dojít k jejímu převržení.
A od té doby žádný úraz, až teď.