Realistická tragédie ze slovácké vesnice, o úloze peněz na vesnici a síle předsudků v životě; Maryša, dcera sedláka Lízala, donucena k sňatku s vdovcem, mlynářem Vávrou (věková nerovnost, ale majetek) x citový vztah Maryšin k chudému Franckovi; kompozice dramatu podle vzoru antické tragédie (5 jednání); slovácké nářečí (charakteristika postav a prostředí). Doporučená školní četba je doplněna záznamem oceňovaného představení hry v podání ochotnického souboru z Boleradic (+ video HD 1:32 min.).

Ukázka:

Místo děje:
Moravská dědina

Třetí jednání o dvě léta později než první.

POPIS OSOB

LÍZAL,
sedlák asi 60letý, menší postavy, tváře oholené a vlasů prošedivělých. Má bolavou nohu, v chůzi belhá a podpírá se o hůlku, oděn je po selsku krojem z východního okolí Brna. Tmavé ošoupané kalhoty ve vysokých necíděných botách. Na sobě má starý, záplatovaný, dlouhý a žlutý kožich rozhalený. Prsa mu kryje dlouhá vesta s řadou necíděných kovových knoflíků. Knoflíkovou dírkou u vesty má protáhnutý cíp červeného, velkého kapesního šátku na uzel zavázaný. Ostatek šátku je s polovice zastrčen za vestu. Na hlavě má starou beranici. Řeč jeho je rychlá, trhaná, pohyby rozčilené. V rozčilení trhá oběma lokty najednou nazad, zvláště, chce-li některým slovům důrazu dodati. Celkově činí dojem zchytralého a lakomého sedláka.

VÁVRA,
mlynář, statný čtyřicátník. Kalhoty ve vysokých leštěných botách, krátký, rozepjatý kabát, u vesty má těžký stříbrný řetěz od hodinek, tvář oholenou, na hlavě čepici se stínítkem. Opásán je širokým, lesklým řemenem. V chování jeví sebevědomí.

MARYŠA,
(později Vávrova žena), Lízalova dcera, mladice prostřední postavy, jemnějšího druhu venkovanka. Má na sobě krátkou, jednoduchou sukni z látky květovaného tureckého šátku a vyšívanou kordulku. Na hlavě vlasy spletené v cop, otočené věncem. Okolo krku ležatý krejzl a šňůrku červených korálek. Nohy má upjaté ve vysoké šněrovací botky a obuté v červené punčochy.

FRANCEK,
štíhlý, statný rekrut. Oblečen je v III. a IV. jed. v úzké kalhoty ve vysokých leštěných shrnovačkách, nezapjatou kazajku, pod níž vyhledá tmavá vesta s řadou pletených černých knoflíků a šňůrek. V I. jednání v kroji: rukávce a malebnou vyšívanou kordulu, „huškami“ obtočený kulatý klobouk s vysokou kyticí z umělých květin, zrcátek, tretek. Pentle různé barvy proudem splývají až do čela. – I po prsou tekou bohatě stuhy. Ráz kroje z okolí Klobouk u Brna. V chování je prudký, smělý a hrdý. Opásán je širokým, vyšívaným pasem.

HORAČKA,
Franckova matka, as 60letá stařena, oděná vlňákem. Podpírá se o hůlku. Bázlivá, ale rozumná žena.

LÍZALKA,
Maryšina matka, po domácku oděná selka. V chování umíněná, tvrdá. Chodí rozklácenou, udřenou chůzí.

HRDLIČKA,
obecní sluha, čtyřicátník s vojenskou starou čepicí na hlavě. Kalhoty ve vysokých umazaných holínkách.

REKRUTI
(dvanáct až dvacet): první, druhý, třetí, s vojenskými modrými a červenými čepicemi na hlavě. Ostatní, asi dvanáct, se slováckými kloboučky a kosárky z kraje Klobouk.

MUZIKANTI
oděni podobně jako chasa. Někteří mají na hlavách oficírky, jiní měkké kloboučky.

SELKA
svátečně oděná.

LID,
muži a ženy svátečně oděni Děvčata v I. jedn. v počtu 15–20 v pyšném svátečním šustivém kroji z okolí Klobouk u Brna. Vesměs bílé, krátké zvoncovité sukně, různobarevné fěrtochy, kolem pasu vzadu splývající pentle, vysoké, šněrovací botky, Červené punčochy, různobarevné kordule, rukávce, široké špaň. krejzle, „na růžek“ upravený šátek, každá s černým kancionálem v záloktí – do kancionálů zastrčeno po kytičce.

DĚTI
v miniaturní podobě starších děvčat a chlapců. Mezi nimi bosé jedno děvče s děckem na zádech.

Místo: Stranou návsí moravské dědiny.

Čas: V říjnu roku 1886. Neděle po mši.

Hromadné scény velmi živé, zmatené a chaotické.