Kniha poprvé vyšla ve 30. letech minulého století v bibliofilské Edici 69, kterou vydával surrealista Jindřich Štyrský. Ruské lidové erotické povídky s řadou známých i méně známých lidových motivů jsou ilustrovány erotickými kresbami karikaturisty Františka Bidla (1895-1945), za války nacisty vězněného v Terezíně.

Ukázka:

KOUZELNÝ PRSTEN

V jedné ložnici žili tři bratři. Poněvadž se již dobře nesnášeli, rozhodli se upustit od společného hospodaření. Majetek nebyl však mezi ně spravedlivě rozdělen: osud přál dvěma starším, zatím co nejmladšího neobdařil téměř ničím. Všichni tři bratři byli svobodni. Když jednoho dne stáli spolu na návsi, řekli si, že je čas, aby se oženili. „Copak vy, vám je hej,“ řekl nejmladší z nich, „vy jste bohati a tak se bohatě oženíte! Ale já, co já si počnu? Jsem chud a nemám věru nic jiného než ptáka, který mi jde až ke kolenům!“ V té chvíli šla kolem skupinky tří bratrů dcera bohatého kupce. Slyšela rozhovor a povzdechla si: „Ó, kéž bych se mohla vdát za toho mladíka! Má ptáka, který mu jde až ke kolenům!“ I oženili se starší bratři a nejmladší zůstal mládencem. Ale od onoho dne nemyslila kupcova dcera na nic jiného, než na své provdání za mladíka s tak velikým ptákem. Bylo mnoho kupců, kteří žádali o její ruku, ale ona je všechny šmahem odmítala: „Neprovdám se za nikoho jiného než za toho jinocha!“ Její rodiče jí to rozmlouvali: „Co si myslíš, hlupačko? Jak by ses mohla provdat za chudého sedláka?“ — „Nestarejte se o to,“ odpověděla jim, „vy s ním přece žít nebudete, ale já! Poté navázala vztahy s dohazovačkou, kterou poslala k chlapci, aby mu vyřídila, aby přišel požádat o její ruku. Starosvatka odebrala se k sedlákovi a řekla mu: „Poslyš, holoubku, proč jsi tak nesmělý? Jdi požádat o ruku kupcovy dcery, už dlouho tě miluje a bude šťastna, když se s ní oženíš!“ I oblékl si mužík novou rubašku, vzal si novou čapku a odešel bez meškání za otcem mladé dívky. Dcera poznala v návštěvníkovi okamžitě muže, který má ptáka, sahajícího až ke kolenům, a na své naléhání obdržela od svých rodičů svolení k sňatku. Ale o svatební noci nevěsta k svému překvapení zjistila, že její manžel nemá ptáka dlouhého ani jako prst. „Ach, ty lumpe,“ vykřikla, „vychloubal ses, že máš chuj až po kolena! Co jsi s ním udělal?“ — „Ach, paní choti, ty dobře víš, že jsem byl před naší svatbou chud jako kostelní myš. Když jsem si chtěl opatřiti peníze na výlohy s veselkou, neměl jsem ani zlato, ani co jiného, nač bych si mohl vypůjčit... A tak jsem byl přinucen svého ptáka zastaviti!“ — „A za jaký obnos jsi ho zastavil?“ — „Ne za mnoho, za padesát rublů!“ — „Charašo, navštívím zítra svou matku a požádám ji o peníze, aby sis moh‘ ptáka vyplatit. Musíš ho rozhodně mít, jinak mně ani na oči nechoď!