V pokračování úspěšné prvotiny Zlín Praha Zlín autor nadále pendluje mezi dvěma konci republiky. Nakouknout s ním můžete také do Berlína a Cagliari. V povídkách zachycuje své představy o minulosti a budoucnosti, víru i strach. Nezávazně konverzuje s něžným pohlavím. Na Andělu potkává tajemnou dívku, která mu nedá spát. Autora tak poblázní, že přestane psát.

Ukázka:

„Ale aktivní je právě uvolnit se a žít okamžikem. Pasivní je pořád dodržovat nějaký plán.“
„Ne, to je právě aktivní. Pasivní je někde celý den sedět a meditovat.“
„Neříkám, že máš sedět, ale zastavit se a nadechnout, oprostit se od chodeb města. Pak se začnou dít věci.“
„Ale ty se zastavuješ pořád.“
„Čím víckrát, tím líp.“
„Mě nebaví pořád být ztracená v lese.“
„To se neztratíš. To se právě najdeš.“
„Ale vždyť ani nevíš, kam jdeme.“
„Vím. Mám orientační smysl.“
„Tak pojďme.“
„Já nejedu někam, abych šel na nějakou prohlídku a zase jel zpátky. Jedu vypadnout.“
„V tom jsme rozdílní. Já potřebuju pořád něco dělat – poslouchat, číst nebo se na něco dívat.“
„Už s tebou nikam nepojedu.“
„Já s tebou nikam nepojedu.“
Pokračujeme v cestě a příroda nás usmiřuje. Z konopišťských kotárů se náhle noří sloup se sochou Sapfó, známou básnířkou z ostrova Lesbos a taky Lípa stříbrná. Fotím tě a vysvětluju ti rozdíl mezi slovy rozkoš a rozkošný. Je propastný.
„Rozkoš se často spojuje se sexem. Ale říct o sexu, že je rozkošný se dá jen ironicky. Když nějakému klukovi řekneš, žes s ním prožila rozkoš, zapýří se, ale říct mu, že to s ním
bylo rozkošné...“