Třicátník Honza potkává svou osudovou lásku, ale zároveň se nedokáže odtrhnout od party kamarádů a od přátel, s nimiž navštěvuje dýchánky u svérázné bábinky Naděnky. Ta se ráda obklopuje mladými lidmi, na mejdanech s nimi vzpomíná na prvorepublikové večírky. Kulisy příběhu o velké, leč nenaplněné lásce tvoří doba Gorbačovovy přestavby.

Ukázka:

Trefil se. Jde k Tržnici. Jenom aby ještě jela trojka. Do Starý Role by to pak měla pěknej kus.
Honza se snaží vydejchávat pivní výpary na druhou stranu. Sedum piv! Je rád, že jde. Občas se zakymácí.
„Byla sem na návštěvě u kamarádky...“
Ten hlas... Mírně hlubokej a roztřesenej, žensky hutnej. Džínová minisukně wranglerka. Bílý triko s krátkým rukávem. Co by ale měla mít na sobě, když je konec června a mimořádně teplá noc?
„Má tři děti, takže má, chudák, co dělat... Pomáhala sem jí s žehlením... Když to de, tak jí chodim helfnout aspoň s tím prádlem.“
Rozpovídá se. Karla je prostě nejlepší člověk pod sluncem. Kdyby se nevdala, mohly si dál užívat života. Bejt pořád spolu.
„Vy ste sama?“ hned vyzvídá. To je důležitý vědět.
„Momentálně jo...“
Momentálně... To znamená, že s někým chodí a nechodí?
„Takže...“
„Teď sem sama. Tejden. Rozešli sme se.“
„Tak to je mi líto.“
Větší krávovina ho napadnout nemohla. Co to vypustil z huby? Nejradši by si vlepil facku. Bude si myslet, že je debil... K tomu všemu na ni dejchne.
„Byl ste na pivečku, co?“ uhaduje.
„Zašel sem s klukama na dva kousky...“
„Jen na dva?“ nevěří mu. Prýští jí to z pohledu.
„Na dva sme šli, ale byly z toho čtyry.“