CARPE DIEM
NOVINKY

KATALOG
knihy
cd
cd-rom

AUTOŘI

EDICE
Edice klubové poezie

JAK NAKOUPIT

O NÁS

UKÁZKY DVD
CARPE DIEM


..::Zpět::..


Přebal

Zlatými brýlemi


Herben, Jan


Kritikou ceněný výbor z drobných príłz klasika českého realismu přináší­ poví­dky ze Slovácka, sestavené do osobité kroniky charakterů a osudů svérázných obyvatel Staré Vsi z konce minulého století­. Herben se v nich představuje jako mistrný znalec prostředí­ a dovedný tvůrce, zvláště vyzvedávaný pro svůj barevný styl a jazyk.

Brož., 120 str., ISBN 80-902354-2-5, cena 130 Kč.


Ukázka:

Byl krásný začátek jara. Teplý větří­k zavanul teprve jako na zkoušku, a již vracelo se k nám ptactvo, pole začala se prozelenávati a na návsi ozval se ruch. Tehdy přijel jsem domů. Strýc Filip Mináří­k zpozoroval zajisté ze svého větřáka nad dědinou, že se blí­ží­ ke Staré Vsi naložený vůz. Vyšel na schody a porozuměv, co to, vrátil se asi opět do šalandy a poznamenal do kalendáře: ,,Dnes dne 26. dubna študent Jan Herben dojeli dom až z Prahy. Vezl jich mladý Mikšán s jední­m koněm."
Druhého dne sedí­m mezi zahrádkami. Ani jsem nezpozoroval, že se někdo přiblí­žil až k samým vrátkům. Zatí­m to strýc Mikuláš Kašuba s vnoučetem na ruce a za nimi v patách pes Strakoš, kteroužto mrchu pamatuji ještě ze svých košilatých let. Strýc Kašuba, jak by se u nás řeklo, ,,sš chlap vysokej, že by s něma mohl ořechy rážet" (v Čechách by se řeklo, že Pánbu naň ztratil mí­ru), ,,sš kosť a kůža sice, ale svalnatej a ramenatej. Narodili se v ten rok, co vyhořel horní­ konec Staré Vsi, to jest roku 1829". V tváři Kašubově hlavní­ rys je otevřenost, klid a nebojácnost; znamenati v některých tazí­ch kolem šst jako něco nedůvěřivého, skeptického, snad i podšitě liščí­ho, ale pří­mý šmysl a jistota v každém slově jsou nade všecko. Nebojí­ se, že slovem urazí­; není­ rozpačit ve společnosti vyšší­, nýbrž bude právě tak klidně mluviti s milostpánem, se správcem, s panáčkem jako s chudým vandrovní­m, hadrlákem a kolomazní­kem. Nikdy nejde s hlavou sklopenou ani s tváří­ zamračenou.
Octnuv se u zahrádek, strýc Kašuba zakašlal. Pozdvihl jsem oči.
,,Lele, pěkně ví­tám doma," podává mi ruku již přes branku, než jsem otevřel. ,,Vy teda jako laštůvky nesete nám jaro? No šak je ho potřeba. Tak to Vy? Já pořád už z dálavy hen (tamto) poví­dám si, keho to ale u Herbeňů majš, co tam sedí­? Bylo vidět enom klobšk! Podí­vej se, Jozí­fku," mluví­ ke vnoučeti, stavě kluka asi tří­letého na lavičku mezi zahrádkami, ,,to sš pán až z Prahy."








linka
© 2025 Yim