..::Zpět::..
Kritikou ceněný výbor z drobných príłz klasika českého realismu přináší povídky ze Slovácka, sestavené do osobité kroniky charakterů a osudů svérázných obyvatel Staré Vsi z konce minulého století. Herben se v nich představuje jako mistrný znalec prostředí a dovedný tvůrce, zvláště vyzvedávaný pro svůj barevný styl a jazyk. Brož., 120 str., ISBN 80-902354-2-5, cena 130 Kč.
Ukázka:
Byl krásný začátek jara. Teplý větřík zavanul teprve jako na zkoušku, a již vracelo se k nám ptactvo, pole začala se prozelenávati a na návsi ozval se ruch. Tehdy přijel jsem domů. Strýc Filip Minářík zpozoroval zajisté ze svého větřáka nad dědinou, že se blíží ke Staré Vsi naložený vůz. Vyšel na schody a porozuměv, co to, vrátil se asi opět do šalandy a poznamenal do kalendáře: ,,Dnes dne 26. dubna študent Jan Herben dojeli dom až z Prahy. Vezl jich mladý Mikšán s jedním koněm."
Druhého dne sedím mezi zahrádkami. Ani jsem nezpozoroval, že se někdo přiblížil až k samým vrátkům. Zatím to strýc Mikuláš Kašuba s vnoučetem na ruce a za nimi v patách pes Strakoš, kteroužto mrchu pamatuji ještě ze svých košilatých let. Strýc Kašuba, jak by se u nás řeklo, ,,sš chlap vysokej, že by s něma mohl ořechy rážet" (v Čechách by se řeklo, že Pánbu naň ztratil míru), ,,sš kosť a kůža sice, ale svalnatej a ramenatej. Narodili se v ten rok, co vyhořel horní konec Staré Vsi, to jest roku 1829". V tváři Kašubově hlavní rys je otevřenost, klid a nebojácnost; znamenati v některých tazích kolem šst jako něco nedůvěřivého, skeptického, snad i podšitě liščího, ale přímý šmysl a jistota v každém slově jsou nade všecko. Nebojí se, že slovem urazí; není rozpačit ve společnosti vyšší, nýbrž bude právě tak klidně mluviti s milostpánem, se správcem, s panáčkem jako s chudým vandrovním, hadrlákem a kolomazníkem. Nikdy nejde s hlavou sklopenou ani s tváří zamračenou.
Octnuv se u zahrádek, strýc Kašuba zakašlal. Pozdvihl jsem oči.
,,Lele, pěkně vítám doma," podává mi ruku již přes branku, než jsem otevřel. ,,Vy teda jako laštůvky nesete nám jaro? No šak je ho potřeba. Tak to Vy? Já pořád už z dálavy hen (tamto) povídám si, keho to ale u Herbeňů majš, co tam sedí? Bylo vidět enom klobšk! Podívej se, Jozífku," mluví ke vnoučeti, stavě kluka asi tříletého na lavičku mezi zahrádkami, ,,to sš pán až z Prahy."
|