Jubilejní desátá básnická sbírka brněnského autora, jednoho z nejvýznamnějších hlasů generace narozené v 70. letech minulého století, je možná více experimentální než Dvojí dech, knížka devátá. Stále si však ponechává rysy hravosti, plachosti, niternosti – a taky onen úhel vidění světa očima dětí. Střídmě do něj zapojuje i angličtinu: Anyone for tenis? / Já dnes ne: síť / je příliš blízko.

Ukázka:

Vlasy už šednou
Ale po nebi letí husy
– harfa tvého klína

*
Vzpomínka na hru:
šlápl jsem v ložnici
na mléčný zub štěněte

*
Vrána
se zbláznila
do ženy v láhvi

*
Kolem běžel čas a mně pukly souvislosti:
šílenství a nálady se střídají tak rychle,
že je nestíhám ritualizovat.
Ryba zatěžkaná očima –
oči, vykoukané –
a hlívník ústřičný,
syn dvojníka,
kosti v dutochladu
dvojkrajin:
černé pohyby vdov
zimní spánek hmyzu
zimní spánek pavouků
severní oheň a slepci v údolí
Bílá, děsivá, odvrácená strana múzy
Kdyby kotva
jako dítě nechovala divoké kance
nebyl by možný

pod listy zeleného pokoje
bílý déšť.