Cestopisná kniha z Čapkových cest po Holandsku plná zají­mavých postřehů a fejetonů, doplněná jednoduchými a výstižnými kresbami tamní­ krajiny a lidí­, fotografiemi a stejnojmenným dokumentární­m filmem (HD, 32 min.), jemuž Čapkova kniha posloužila jako námět. Distribuováno v iBookstore (iTunes).

Ukázka:

O poznávání­ cizí­ch zemí­

Ve většině pří­padů prochází­ dnešní­ pocestný cizí­mi zeměmi tak ří­kají­c v opačném směru k vývoji dějin. Na začátku jeho nových poznatků stojí­ obyčejně hlavní­ nádraží­ hlavní­ho města; teprve pak, pomalu a krok za krokem, postupuje k věcem starší­m a starší­m, tedy řekněme ke katedrálám, starému umění­ a amsterodamským židům, až posléze docela na konci své pouti objevuje sám hlas země, jako je bučení­ černobí­lé krávy nebo skří­pání­ kol větrného mlýna. Tedy první­ jeho dojem zpravidla je, že všechny končiny světa jsou celkem stejné (krom té zatracené měny); závěrečný jeho dojem pak bývá, že bez konce různé a krásné jsou končiny světa; ale k tomu dojmu dochází­ obyčejně, když už je na to pozdě a kdy zase nasedá do vlaku na hlavní­m nádraží­ hlavní­ho města, pomalu zapomí­naje, co viděl.

O městech nizozemských

Tož abych to bral po pořádku, první­ čistě holandský dojem (krom těch zelených lokomotiv s mosaznou přilbou na zádech) jsou cihly. A okna. A hlavně velocipédy. A hlavně cihly a okna. Ty cihly, to je lokální­ barva Hollandu: zelený kraj a v něm domečky z drobných červených, bí­le spárovaných cihel, domečky s velkými jasnými okny a zelený kraj s cestami z cihel, po kterých si to tiše hasí­ velocipédy od jednoho červeného domečku ke druhému; a ty domečky jsou krom z červených cihel udělány hlavně z oken, ze samých oken čistých a velikých a bí­le rámovaných, přerozmanitě dělaných a dimenzovaných: neboť vězte, že nizozemské stavitelství­ si dává nejví­ce záležet na oknech: zeď je zeď, ale okno, to je dí­ra, element tvárný, který může být větší­ nebo menší­ nebo širší­ nebo vyšší­, což, jak se zdá, téměř stačí­ individualistickým potřebám této země.