..::Zpět::..
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. stoletíČech, Svatopluk
Jeden z nejzábavnějších románů české literatury. Příběh spořádaného pražského měšťana pana Broučka, typického představitele měšťáků se všemi jejich neřestmi, který se při cestě časem shodou okolností a neuvěřitelných náhod ocitá v 15. století, v době husitských válek. Co všechno jej potká na strastiplné cestě a jak se mu podaří zachránit si holý život, si můžete připomenout v klasickém díle, dodnes hojně oblíbeném a čteném. pdf, epub, mobi, ibook, ISBN 978-80-87631-22-5, cena 49 Kč.
Ukázka:
I.
Třeba dosvědčiti, že pan Brouček slávou, kterou mu zjednal epochální výlet na měsíc, ani dost málo nezpyšněl. Zpráva o jeho šžasných výzkumech rozlétla se po vlasti a jméno Brouček chvělo se na každém rtu; ba, kvůli němu vjelo si do vlasů několik redakcí a stran, z nichž každá drala se o jeho přízeň a podkládala mu svoje tendence. Ale pan Brouček moudře a skromně mlčel. Nestaraje se o vřavu veřejnosti, vybíral klidně dál svou činži a trávil své večery jako dříve mezi starými známými U kohouta nebo na Vikárce, ale zde řidčeji – odvažovalť se k panu WíĽrflovi jen za novoluní nebo byla-li obloha mračny zastřena.
Zkrátka, pan domácí nezměnil v ničem neokázalý způsob svého života. Nechodil do kaváren sbírat hold obdivu z očí mladistvých nadšenců, a jda ulicí, tvářil se, jako by nepozoroval, že zraky všech na něm utkvívají s touž posvátnou šctou, s jakou patříval kdys italský lid na pěvce „Inferna“, hledaje na tváři jeho stopy pobytu pekelného. Pan Brouček nedal se ani fotografovati s okem v neurčitou dálku upřeným a se svým cestopisem v ruce, aniž sestavil pro časopisy a naučné slovníky svou skromnou autobiografii s obligátním učitelem, který již v štlou dětskou duši vkládal sémě všeho dobrého a krásného, aniž si uchystal do zásoby duchaplné sentence pro památníky, ba neučinil mezi přáteli ani nejmenší narážku na okolnost, že je tomu právě deset roků, co začal choditi na Vikárku, – zkrátka, nepřijal ani jediné zvyklosti slavných lidí a přiznal se mi, že vavřín má pro něho cenu jen potud, pokud se jeho listů užívá ke skopové na divoko.
Zdržuju se déle při této skromnosti
|