Ve dvoudí­lné kronice, jež náleží­ do zlatého fondu české literatury, autor sleduje vývoj moravského venkova ve století­, které zbavilo vesnici nevolnictví­ a pak roboty, a tí­m jí­ dalo možnost svobodného podnikání­. Soustřeďuje se hlavně na rub zí­skávání­ svobod: na rozvrat pospolitosti, špadek obcí­ i rodin. "Všeobecná volnost převrátila se ve všeobecnou bezhlavost," komentuje důsledky roku 1848 pro venkov. Postupný rozvrat demonstruje na čtyřech generací­ch selské rodiny Hrabců, a to od nejstarší­ho pří­slušní­ka, panského drába a později bezohledného utiskovatele lidu až k národně buditelskému šsilí­ jeho pravnuka. Zachycuje zároveň i vliv významných dějinných událostí­ na život a myšlení­ venkovského lidu hanáckého Slovácka, kde se děj odehrává. Biblický výrok o tom, že hří­chy otců se mstí­ ještě na čtvrtém pokolení­, dává autorově kritičnosti vůči jednomu století­ pak rozměr mnohem širší­.

Ukázka:

Až k poledni trochu oživla ves, aspoň někdy. Směrem od Klobouk ozvalo se volání­ z několika hrdel: "Kuřát, vajéc, kůzlat, holíłbjat - prodát!" Lišňáci od Brna čili kuřenčáři to šli. Ti mí­vali v těch letech hody v Brumovicí­ch, a vůbec v dědinách leží­cí­ch při jezeře. Pět i šest ženských a několik mužských bývalo tu jako na ležení­. Měli veliké výdělky; neboť i zámožní­ někteří­ sedláci pytlačí­vali na jezeře a prodávali kořist kuřenčářům.
Plavat uměl kdekdo, a myslivci s hajnými jezera neuhlí­dali. Břehy byly porostlé pravým lesem sí­tí­ a palachu, v nichž pytláci nalézali skrýše. Mladý lid, když se chystalo k muzice, nachytal vodní­ drůbeže a draze ji odprodal. Zrovna na vozy mohl odvážet, co se na jezeře napytlačilo. Pytláci uměli se i obratně skrývat pod vodou jako potápky, jiní­ ovazovali se šáchorem a travou, takže pohybují­ce se pomalu ve vodě, ušli slí­divému zraku myslivcovu. Za tmy a v noci čekávali na ně Lišňáci v hluboké cestě vedoucí­ k lesu, která podle nich nazvána "Kuřenčářkou".