Básnická sbí­rka Čechoaustralana, jehož předchozí­ kniha Návrat Anežky Přemyslovny (vydaná v Edici klubové poezie s přiloženým nosičem: recitují­ Gabriela Vránová a František Derfler, hudba Eva Henychová) si pomalu, zato jistě nacházela své obdivovatele. Josef Tomáš v této své další­ sbí­rce protentokráte opustil volný verš, pojednou v pravidelných osmiverší­ch glosuje svět s jeho přednostmi i zápory. Podává svébytný básnicko filozofický výklad jevů kolem nás. Knihu (podobně jako předchozí­ "Anežku") opět doplňují­ fotografie Davida Kočí­ho.

Ukázka:

Louskáček

í“, jaká rozkoš, moci rozlouskávat
svět! Kousek po kousku, jak oří­šky,
ho otrhávat z lí­sky prostoru
a ještě ve skořápce si ho dávat do šst.

Podržet v mysli všechna jeho mí­sta:
ta prázdná na keři i ta vyplněná v sobě;
a též onu cestu, kterou musel ují­t,
aby z ničeho se mohl stát něčí­m.

Katedrála

í“, jak zcela jinou katedrálu mám na mysli,
nežli je ta, co byla pro básní­ka
symbolem konce světa, když zvolal:
"Až v katedrálách budou plouti ryby!"

Četl jsem, že kdyby atom byl katedrálou, jeho jádro
by bylo perlou z přetrženého náhrdelní­ku kněžny,
zapadlou do škví­ry mezi dlaždicemi. Zvolal jsem:
"Bože, ať ji nikdo nenajde!" Bylo však pozdě!

Doznění­

í“ - malé, íł - ztlumené, íł -, íł - doznělé
k neslyšení­! Potom i já se mohu utišit
a nechat se skrz naskrz prostoupit
tí­m, v čem všechno, včetně mne, dlí­.

Nic, vůbec nic tu není­ tak, jak se nám zdá,
že to je. I ví­ra, i láska, i naděje
jsou jen prázdná slova, neprostoupí­-li je
to, v čem všechno, všechno dlí­!