První­ ze čtveřice dosud česky nikdy nevydaných cestopisů slavné dvojice. Osobité je nejen historicko-politické vysvětlení­ původu pergamenu, ale i pří­běh o vzniku vytří­bené, půvabné islámské architektury, jež vznikla na dvoře sultána chybou nahluchlého architekta. Autoři se v Turecku cí­tili dobře, přinejmenší­m v té části země, kde válečné stroje nepřipomí­naly hrůzy války a pří­sné zákazy ve válečných zíłnách nebránily cvakaní­ spouští­ fotografických aparátů. Knihu tak může zdobit 57 unikátní­ch a jedinečných fotografií­, jakož i mapa s mí­sty, kde byly poří­zeny.

Ukázka:

Mí­sto, odkud dostanete do hledáčku všech šest minaretů slavné Modré mešity – tak, aby se vám nekácely nebo se neschovávaly za koruny stromů – je v Istanbulu jediné.
Musí­te minout hlavní­ vchod u někdejší­ho hipodromu a nesmí­te se dát ošálit zají­mavou kompozicí­ v průhledu mezi staroegyptským obeliskem a košatými stromy. Poprosí­te vrátného nedaleké školy, aby vás pustil na balkíłn v první­m patře, projdete dlouhými mlčenlivými chodbami a na balkíłně zjistí­te, že i tam stromy zaclánějí­. vypátráte proto požární­ žebří­k, vyšplháte na střechu, po způsobu kominí­ků přelezete pár lávek a na hřebeni prejzové střechy se pokusí­te nají­t jakous takous rovnováhu. ano – to je to pravé, jediné mí­sto. Teprve odtud vynikne důmyslná stavba, která se nenápadně rozbí­há po bezpočtu půlkulatých kleneb nad ostatky chalifů a světců, až se po kaskádě věží­, bání­, kupolí­, prolamovaných ochozů a opěrných zdí­ vzepne k ví­tězné dominantě. Tady je celé veledí­lo jako na dlani, střeženo pří­sně vztyčenými ukazováky minaretů.
Nechte to být, je v těch minaretech kus elegance. Jsou dí­lem odvahy a důvtipu. a naví­c výrazem čehosi, co daleko převyšuje touhu architektů gotiky oprostit se od hmoty a vypnout se co nejvýš k nebi, tam, kde sí­dlí­ bůh a andělé, kde je věčný ráj a vykoupení­ z pozemských strastí­. Dostat se tak do nebeských výšin, nechat za sebou okovy člověčiny, navršit co nejužší­ válec z bělostného kamene, vyvrtat v něm uzoučkou spirálu a po ní­ pak posí­lat hlasatele, který by z křehkého krajkoví­ ochozu velebil Proroka, svým chvějivým hlasem ukazoval věří­cí­m tam vzhůru, kam se mohou dostat, budou-li za ví­ru ochotni položit třeba život!