Živé a jedinečné spojení­ primitivnosti a praktického smyslu pro realitu. Neobyčejná fantazie a exotičnost. Jadrný humor. Zachycení­ tí­živých situací­, touhy po svobodě a přičinlivosti lze nalézt ve vzpomí­nkách cestovatele a polární­ka, které jako jediné považoval za opravdu „svou“ knihu. Zatí­mco Golombkovy s Valentovy špravy hojně vycházely a český čtenář je zná, zpracování­ Rudolfa Těsnohlí­dka na základě Welzlových dopisů vyšlo poprvé a naposledy v roce 1928. Titul vychází­ nově i s původní­mi, dnes již poeticky „archaickými“ fotografiemi a chce tak znovu oživit co nejautentičtější­ obraz autora prostřednictví­m svébytných vyprávěnek jeho dobrodružství­ na dalekém Severu.

Ukázka:

I. Ze Záhřebu na Kamčatku. Odchod z domova. Sibiřské pustiny. Nový domov v Ledovém moři.

Jmenuji se Jan Welzl. Narodil jsem se 15. srpna 1868 ve městě Záhřebu nad Moravou. Často jsem vzpomí­nal na své rodiče, kde jsem ztrávil velkou část svého mládí­. Toužil jsem již jako hoch do cizí­ch krajů, pokoušel jsem se odvyknouti si těm odvážným myšlenkám, na konec však jsem neodolal, přemohly mne. Ve věku, kdy jiní­ počí­nají­ býti usedlými lidmi, opustil jsem v roce 1895 svůj domov. Co mne k tomu pohnulo a co bylo pří­činou mého odchodu, nebudu vykládati, protože po tom nikomu ničeho není­, poví­m jenom tolik, že můj duch byl tak neklidný. Uposlechl jsem jeho hlasu a šel jsem. Myslí­m, že jsem do dnešní­ doby nikoho v Záhřebu nezanechal.
Odcestoval jsem do Janova. Tam v italském pří­stavu uviděl jsem po prvé moře. Tam počal můj život námořní­ka na cizozemských lodí­ch. Představoval jsem si jej hodně jinak. Nebylo všecko tak, jak si člověk za mlada kreslí­ a maluje. Jan Welzl byl tedy přihazovačem uhlí­ na anglické lodi. Byla první­ a nebyla poslední­, kterou poznal. Plula do Baltimore v Severní­ Americe. Pohodlně jsem necestoval, zkusil jsem ví­c než dosti a těšil jsem se na oddech na pevné zemi. Nasytil jsem se ho v baltimorském pří­stavu brzy. Když tam loď vyložila náklad, zamí­řila ku pobřeží­ Texasu a zakotvila Galwestonu. Rozhodl jsem se, že s ní­ popluji ještě dále do světa a bylo mi vhod, že přijala nový náklad zboží­ pro Vladivostok. O panamském průplavu se tehdy jen mluvilo a psalo a řada let uplynula, než jí­m projí­žděly první­ lodi z Atlantického do Tichého oceánu. Doufal jsem, že uvidí­m i Jižní­ Ameriku a že vykonám cestu, kterou podnikli velcí­ objevovatelé španělští­ a portugalští­, ale loď měla zboží­ také pro africké pří­stavy a tak jsem začal svou cestu kolem světa obráceným směrem. Plavba kolem Afriky a mysu Dobré Naděje se zastávkou v Kapském Městě trvala 72 dní­. Když jsme ve Vladivostoku třiasedmdesátého dne zakotvili, opustil jsem hned druhého dne loď navždycky. Choval jsem naději, že dostanu ve Vladivostoku jiné zaměstnání­, které by se mně lépe hodilo, vyneslo mi ví­ce peněz a umožnilo mi provést plány, kterými jsem se už dlouhou dobu obí­ral. Přemýšlel jsem o nich důkladně, zbohatnouti jsem nechtěl, peněz jsem potřeboval jen ku provedení­ toho, co jsem si uložil.