Druhí upravené vydání­ úspěšného první­ho dí­lu z řady cestopisů, v nichž autor cí­leně putuje ve stopách slavné dvojice, Hanzelky a Zikmunda, rozmlouvá s oběma cestovateli na dálku prostřednictví­m šryvků a citací­ z jejich dí­la Afrika snů a skutečnosti, porovnává život tehdy a dnes. Mezi 60 fotografiemi jsou i tzv. srovnávací­, které autor podle předlohy H+Z nafotil ze stejných mí­st jako jeho předchůdci. Položené vedle sebe vybí­zejí­ k zají­mavým srovnání­m. Přiložený nosič byl v době svého vzniku vůbec první­m českým cestopisným CD-ROMem. Obsahuje dvojnásobný počet fotografií­, devět videí­, mapy, informace o zemí­ch severní­ Afriky, zvukový archiv, cestovatelský test, profily Hanzelky a Zikmunda a mnohá další­ překvapení­.

Ukázka:

* * * DEN PATÝ * * *
Do pouště...
...není radno příliš investovat...
Snese akorát asfaltovou spojnici Středozemního moře a Ghadámisu.
,,Říkává se, že pouště vyzývaly člověka odjakživa na zápas. Tady...zvítězili lidé a vnutili písečným pláním něco ze svého řádu. Především pás asfaltu, i když místy nemožně vzdutý a zkrabacený, a pak sérii pouštních telefonů. Na trase...není nutné vypít vodu z chladiče, když se zadřou písty, zlomí poloosa nebo praskne kardan. Telefonní přístroje jsou po celé trase rozsety v malých vzdálenostech a pouštní policie v takovém případě vždy přijede včas.“
Jo, tak to známe... Navíc – nechci žalovat – ale některým telefonům chybí šňůra... Jiným zase sluchátko... A ostatní mají prázdná břicha! Úplně!
Ráno od šesti do sedmi je na pořadu intenzivní odhazování, až se autům podaří jazyk ,,přebrodit“. Ne? Zase k šortě? Kam jinam v zemi neomezených... Vtírá se slvůko možností, ale pravda je jiná – rozměrů, to je, rozhlížeje se kolem, přesný výraz, byť překvapení nejsou vyloučena, jak se ukáže za moment, kdy na Sahaře v tu ránu začínají padat kapky.
Neuvěřitelné! Přece...
...v květnu v poušti neprší.
Jenže – vidím, a dokonce slyším, že ano! Sice lije pouhých třicet sekund, ještě k tomu necelých, ale v těchto končinách asi tak, že psa by nevyhnal... Vzpomněl jsem si na to, jak tenkrát... ,,jsi do deště vyběhla, tak zmrzlá a prokřehlá...“
,,Snažím se zapřádat hovor právě v okamžiku, kdy...spatřujeme mezi nízkými keři manovce polodivoké velbloudy. Klakson je donutí ke kolébavému běhu. Široko daleko jen neskutečně krásná poušť na pozadí stolových hor. A snad také vědomí, že i toto je naše planeta. ,Nejsou divocí... Určitě někomu patří, jen tak svobodně pobíhají kolem, ale domů se vždycky vrátí.‘ “
V 9. 00 – po písečných vádích, hlubších i mělčích údolích, několika studních, vícero dunách o výšce dvaceti metrů a skalních zářezech v obrysech hor na horizontu – povstane téměř z ničeho Ghadámis.
,,Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu...“
Myslím ,,na muslimy vedené Ugba Ibn Náfím, kteří zde vztyčili prapor islámu v sedmém století, ale taky na Grazianiho hrdlořezy, kteří i v Ghadámisu prosazovali zájmy italské fašistické falangy. Na bomby a miny Cizinecké legie, na italské popravčí čety a na feláhy, urputně lpící ve všech časech na tom úrodném kousíčku země uvnitř pouště.“
Teď je v něm zapotřebí ale co nejrychleji najít sprchu. Jedna by v ghadámiském hotýlku, kde horko udolalo recepci natolik, že hlasitě chrápe, uklizena kamsi pod obraz císaře pána, byla, postačuje-li, že z dvaceti otvůrků voda vytéká sotva pěti. Ale vytéká... Zbarvená do červena...
Sbor dobrovolných zdravotních sester – sedm koček, číhajících na to, až se host pustí do jídla a odhodí nějaký ten cancour, zbytek, drobínek – nastupuje do služby. Za dveřmi bývalé kuchyně je apokalypsa...
Čítat k ní také vesměs neudržovaná a pomalu se rozpadající kamenná obydlí, místy necelý metr široké zastřešené i nezastřešené uličky, zahrady s trouchnivějícími kmeny padlých palem, ohrazené zídkami, na povrchu vedená dřevěnná koryta pro zavlažování políček, původní čtvercový súk a náměstíčko, kde prý ještě v roce 1930 bylo možno nakoupit otroka? To by byl přísný soud. A v něčem by nám Ghadámis možná mohl být i inspirací...
,,Staré město bylo rozděleno na sedm částí, pro každou věkovou kategorii zvlášť, od nejmladších až po osmdesátileté kmety. Zajímavé je, že každá věková kategorie si volila své představené, jakousi radu, které se ostatní podřizovali.“
Ve stavebnictví radši ne...
,,Kámen z okolí, dřevo z palem, palmové listy do omítek na zpevnění, hliněné cihly pálené na slunci. Stropy byly poměrně nízké, tvořené palmovými trámy, kladenými přibližně jeden metr od sebe. Na ně stavitelé příčně rovnali silnější palmové větve slepované hlínou...“
Pokračovat snad netřeba.
Putování světem...
...není záležitostí jistoty. Mohou se při něm objevit horší situace...
Horší než potkat cestou nazpět totéž nafoukané jezero písku a v něm utonulé už dva automobily.
,,Chceme-li projet, musíme je odtamtud nějak dostat...“
To musíme. Bude však stačit deset párů rukou? Nohy se zabořují po kolena, tělo jako luk ohýbá proti korbě, jenže žádná radost...
Žhavý vítr, pověstný tripolský gibli, vane z pouště. Tisíce písečných zrnek bodají do tváří a obnažených rukou, které vyprošťují cizí těleso...
Práci je nutno přerušit a odít se jako ,,Tuareg, poslední mohykán pravěkého člověka saharského“ – obličej obtočit šéšem nebo tagulmustem, kusem látky tak, aby provizorně chránil...
,,Co takhle potápěčské brýle?“ navrhuje kdosi.
,,A co třeba driftovat jako Cimrman? Podívej, stojím a nic nedělám... Driftuji! Otočím se proti větru, otočím se po větru – a driftuji!“ Srandičky, srandičky, ale je mi smutno, Maruško. Opakuji si proto náš příslib: ,,Jednoho dne / půjdeme spolu, jak slíbili jsme kdysi / při pampelišce v žlutých očích kosa... // a sprchne do básně a naprší nám do bot, / oblaka studená jak kropenatí pstruzi / proletí nad hlavami. // I dáme tomu větru jméno Jaromír...“
Tenhle to rozhodně není.
Zatímco pískem řádně broušená kola Bedfordu se už znatelně dávají do pohybu a po centimetrech se derou k asfaltu bez návěje, v pravém jízdním pruhu, taky zalitém až do výše padesáti centimetrů, profičí rychlostí kolem sto třiceti kilometrů šílený Arab. Jinak to asi nepůjde... Abychom autu odlehčili, někdo vláčí přes dunu hrnce, někdo šatstvo, jiný plynovou bombu... Máme štěstí. Vůz berou na křídla andělé a přenášejí za překážku. Gibl sílí a sílí...
,,Další a další přesypy zpomalují jízdu... Pár desítek metrů od silnice leží převrácený ohořelý vrak autobusu, zčernalý písek svědčí o tom, že k nehodě došlo docela nedávno. Před třemi dny se prý vraceli na pobřeží...“
V Dardži zážitek splachujeme vychlazenou kolou. Chutná jak zajícům lupení.
Nad Gharijánem rudá koule klesá níž a níž. Po západu...
...je muezzin znovu na scéně. Magrúb, večerní, pátá modlitba.