První­ knižní­ vydání­ výboru textů jednoho z nejlepší­ch českých hudební­ch klaunů a zároveň pí­sničkářských „mudrlantů“ (Japný blboun, Země je kulatá, Agent Sí­ Aj Ej, Uzený na hrášku, Ve dvou se to lépe táhne, Ikarovo ouha, Měj rád!, Člověk aj.) je okořeněné reportáží­ z loňského turné Pepy Nose, které se uskutečnilo spolu s francouzským hudební­kem Damienem Ribou. Titul je bohatě vybaven fotografickou dokumentací­, rozhovorem s hlavní­m aktérem a v neposlední­ řadě četnými ilustracemi na téma Pepa Nos. Doplňkem je DVD s dvouhodinovým záznamem výjimečných koncertů s francouzským hostem Damienem Ribou, které se uskutečnily v roce 2007. Ten z kinocafeterie Koruna v Břeclavi je celý, z pražské Balbí­novy poetické hospůdky je zachycena třetina a ze závěrečného v Poděbradech bluesová tečka. Bonusy přinášejí­ dokument z Francie o hostují­cí­m hudební­kovi a jeho vztahu k Pepu Nosovi, galerii fotek z Indie a dvě nahrávky z chrámového prostředí­ kostela na Vysočině při mši svaté.

Ukázka:

Uzený na hrášku (1990)

Tak jako ví­tězství­ má v sobě budoucí­ porážku,
tak i my všichni neseme v sobě smrt.

Ref:
To ale neznamená, abychom si nedali uzený na hrášku,
to neznamená, abychom nebyli veselí­,
to neznamená, abychom měli hlavu v pejru,
to neznamená, abychom byli votrávený.

Tak jako na bolest se někdy myslí­ na lásku
a do toho občas zasyčí­ plyn.

Ref
To ale neznamená, abychom si nedali uzený na hrášku,
to neznamená, abychom nebyli veselí­,
to neznamená, abychom měli hlavu v pejru,
to neznamená, abychom byli votrávený.

Tak jako šterý přichází­ po pondělku,
tak už miliardy let přichází­ po dni noc.

Ref
To ale neznamená, abychom si nedali uzený na hrášku,
to neznamená, abychom nebyli veselí­,
to neznamená, abychom měli hlavu v pejru,
to neznamená, abychom byli votrávený.

Myslí­m, že letní­ pasáž Pepy NOSE ve Francii se velmi zdařila; šlo zároveň o jeho francouzský návrat coby umělce (od r.1970) a zároveň o premiéru, neboť jeho vystoupení­ bylo součástí­ kulturní­ propagace Města Mougins a jeho populace. (Mougins – vážený předchůdce Cannes; když bylo Cannes zatí­m jen malou rybářskou osadou, Mougins coby rozvinutý „sit“ řemeslní­ků, zemědělců a chovatelů se již od XVI. století­ těšilo královským tržní­m privilegií­m. Dokonce zde již v I.-II. stol. Ří­mané v období­ cí­saře Augustina založili posádkovou vojenskou osadu a poštovní­ stanici. Později zde žili Templáři, až do XIII. stol., zatí­mco mniši se odsud stáhli na ostrov Svatého Honoráta de Lerins, aby tam založili první­ cisterciánský velký klášter ovlivňují­cí­ celou Evropu.)
Takže ano, Josef Pepa NOS byl v Mougins uví­tán s poctou, podobně jako další­ z významných umělců, jmenovitě např. André VILLERS (blí­zký pří­tel několika českých umělců, napří­klad výtvarní­ka Koláře) v letech 90. či v 80. letech gastronomický génius Roger VERGÉ a v letech 70. letech Pablo PICASSO, který představoval Mougins; latinsky „Mons Genii – hora géniů“.
V tomto létě 2007 to však nebyl ani malí­ř, ani kuchař, ani fotograf, kdo v Mougins vystupoval během Velkého Svátku Svatého Bartoloměje (la Grande Fšte de la Saint-Barthélemy), ale český hudební­k; zpěvák, skladatel a interpret s â€žfrankofonní­â€ś kulturou; a jistě není­ náhodou, každopádně je pozoruhodné, že se NOS na své umělecké dráze setkal s francouzskými umělci: Charlesem Aznavourem či Damienem Ribou, kteří­ si zvolili právě Mougins coby bydliště. Též jeho nejoblí­benější­ francouzský umělec, Serge Reggiani, nedávno zesnulý, obýval po několik dlouhých let Mougins... Či v neposlední­ řadě Georges Simenon, slavný autor Maigreta, v jehož filmovém ztvárnění­ Pepa ščinkoval (Maigret et les 7 petites croix), který v Mougins přechodně pobýval.
Shody okolností­, které možná skutečně nejsou pouhými náhodami, jako spí­š artikulovanými paragrafy jedné historie, ve které rostou a vzájemně se ovlivňují­ svérázné osobnosti, které podněcují­ naše sympatie neřkuli lásku.
Pepa NOS odehrál na Riviéře tři koncerty (dva soukromé a jeden veřejný) a navští­vil báječná mí­sta tohoto diskrétní­ho kulturní­ho francouzského milní­ku (Mougins), navštěvovaného mnohými vyznavači umění­, napří­klad Michalem HUVAREM – filmařem, producentem, nakladatelem a spisovatelem nové české a evropské generace.
„Azuřanům“ se Pepa NOS lí­bil, jak jeho folková hudební­ poloha, tak jeho osvobozené proslovy a kuráž, s kterou sem přijel ukázat svůj talent.
A proti mediálně politickému pranýři nic nenahradí­ jemnou a čistou pí­seň, jako je „Oui je flí˘ne“, či proti hlouposti odpadkové televize zhudebněná báseň „Don Quichotte“.
BRAVO a VELKíť DíŤK panu NOSOVI – Váš hlas se nás dotkl jako polibek na tvář, Vaše kytara nás odnesla blí­zko k Vaší­ magické Kutné Hoře, kterou máme chuť navští­vit, vedle Prahy a Moravy.
Vraťte se, jak to půjde, očekáváme Vás s netrpělivostí­ přátel – čerstvých, pravda, leč skutečných, které čas, doufáme, zase brzy spojí­.
Damien RIBA