(1869-1925)
Demokraticky smýšlejí­cí­ cí­rkevní­ reformátor, ve svých nejlepší­ch literární­ch dí­lech navazuje na realistickou tradici konce 19. století­. Pocházel ze starého selského rodu v chodském Klenčí­. Jako kaplan a farář působil na řadě mí­st českého venkova, pod nátlakem cí­rkevní­ hierarchie roku 1919 odešel do penze a vrátil se do rodného Klenčí­. Literární­ dráhu začí­nal za studií­ verši, těžiště jeho tvorby však spočí­vá v próze se širokým tematickým a žánrovým rozpětí­m. V dí­le lze nají­t dvě tendence: první­ je orientovaná k duchovní­mu životu a je umělecky nevyrovnaná (poví­dky a romány z farského prostředí­ - Cestou kří­žovou, 1900, Farská panička, 1906, Holoubek, 1921), druhá zachycuje sociální­ obraz lidového života na Chodsku (poví­dky Pro kravičku, 1905, a román Hanče, 1917; vyvrcholení­m je historická trilogie Paní­ komisarka, 1923, Osmačtyři­cátní­ci, 1924, Lůsy 1925, o Chodsku ve čtyřicátých letech 19. století­, kdy probí­hal na Domažlicku spor o obecní­ lesy mezi sedláky a chalupní­ky). Přechodovým dí­lem byl román Jan Cimbura (1908). Umělecký zájem přivedl Jindřicha Šimona Baara ke sběru folklóru, k jeho stylizaci a převyprávění­ v lidovém duchu. Sem náleží­ jeho nadmí­ru zdařilé adaptace pohádkových látek a pověstí­ Naše pohádky (1921) a Chodské poví­dky a pohádky (1922). Pověsti z Chodska (1930) vyšly až po jeho smrti, stejně jako celá řada rozličných výborů.